Za citrusy u Ligurského moře a jezera Lago Maggiore                     

Petr Broža, Moravec

 

         V jubilejním roce 2000 opět putujeme za citrusy a již po páté jedeme v obytných karavanech. S kolegou Veselým připravujeme program k severovýchodní části Středozemního moře, přesněji na pobřeží Ligurského moře. Čeká nás Květinová riviera – Riviera  dei  Fiori  až  po začátek Francouzské riviery v Mentonu a Monacu. Vyhledání a zajištění konkrétních návštěvních míst s ing. Veselým nám přinese spoustu práce. Telefonováním a překlady dopisů nám pomáhá Jarka Janíková a Petr Sobotka do Itálie a Jarmila Rubanová do Francie. Dále vzhledem k poměrně blízkému jezeru Lago Maggiore domlouvá ing. Veselý naši návštěvu u citrusářské firmy Eisenhut v San Nazzaru, které se rozkládá již u švýcarské části jezera.

         Sestavu prvního karavanu tvoří osvědčení účastníci: Broža, Veselý, Kaňa, Mašek, Sobotka, Stehlík a jelikož majitel karavanu pan Matoušek zaplní tentokrát tři místa, poprvé využíváme povolených devět míst. Jediným začátečníkem, ale s velikou odpovědností je majitelův syn Michal, pověřený řízením karavanu. Změnou oproti minulému roku je druhý karavan, kdy hradecký vystřídá karavan pražský. Ten zapůjčí ing. Korda z Náchoda a jako řidiče zajistí svého bratrance. Staronovými účastníky jsou inženýři Matějka se Škoudlínem, které doplní kolegové Petrus a Prokop. Jejich jediným úkolem je zajistit soukromí a spokojenost paní Jarmile, naší osvědčené překladatelce francouzštiny.

         Čtvrtek 31.8.2000 je den startu. Oba karavany se poprvé setkávají o půlnoci před hraničním přechodem Hevlín – Laa a.d. Thaya. Naštěstí bez problémů dostaneme do Evropské unie náš přetížený karavan, napěchovaný potravinami všeho druhu a přespíme na dálničním odpočívadle za Vídní.

          V pátek pokračujeme Rakouskem po dálnici, kterou opustíme až v Itálii před Tarvisiem. Zde majitel našeho karavanu zahájí dvouhodinové vaření, načež naši kolegové s ohledem na skromnější zásoby, jedou napřed. V Lido di Jeselo na jadranském pobřeží jsme po desáté hodině večerní. Posádce druhého karavanu se naše tradiční místo podařilo najít, proto se za chvíli potkáváme v moři. Kluci z Prahy šetřili nejen na jídle, ale nyní i na plavkách.

         Sobota patří odpočinku a tak do sytosti užíváme moře. Někteří ochutnávají italské speciality, my loupeme brambory a u sousedů se rozhodla paní Jarmila připravit plný lavor vskutku originální speciality. Její dvě hlavní složky tvoří velké množství starého plísňového sýru a snad stejné množství česneku. Ten byl sice čerstvý, ale k příznivějšímu ohlasu na tuto specialitu, to vůbec nepomohlo. Její množství, podtržené  příštími teplými dny přispějí k rozkolu v druhém karavanu.

          V  neděli  se  ještě  vykoupeme,  najíme  a  před  polednem  vyjíždíme  směrem na západ. Před  Benátkami najedeme na dálnici a na výjezdu Verona – nord zaplatíme 11.000 lir.

          Giardino Giusti. Již ve Veroně navštívíme nejdříve Palazzo Giusti, kde je plánovaná prohlídka zahrady. Ta je pěkně uspořádaná a z její vrchní části v blízkosti trifoliát je krásný výhled na Veronu. Díky vysokým stromům není zahrada příliš prosvětlená a snad i proto se zde citrusům v terakotových nádobách příliš nedaří. Proto se ani nesnažíme kontaktovat zdejší zahradníky, protože v pěstování citrusů se zdaleka nepřibližují svým kolegům ve Florencii. Přestože jsem věděl od Paula Galeottiho, že citrusy zde zaujímají pouze okrajové místo, určité zklamání se dostavilo a muselo se řešit. Posloužil k tomu prezent připravený pro místního zahradníka. Becherovka, značkové i neznačkové pivo se zlikvidovalo přímo na místě činu. A tak zahradu opouštíme v dobré náladě.

         Historická Verona. Do vnitřního města, chráněného římským opevněním z doby císaře Galliana, vcházíme ze severního břehu Adiže po mostu Ponte Pietra. Křivolakými uličkami přicházíme na Piazza Duomo přímo k románskému domu ze 12. stol., s gotickými přístavbami z 15. stol. S ohledem na naše oblečení je to první a zároveň poslední prohlídka vnitřních výzdob chrámů. Takže nyní se můžeme schladit již pouze výbornou italskou zmrzlinou i když většině našich svobodných mládenců se podaří udržet peněženku nedotčenou. Někteří předstírají, že je zmrzlina nezajímá, druhý se snaží “ulíznout” kolegovi. Společně s velkým množstvím turistů procházíme kolem historických památek. Shakespearovu hru Romeo a Julie nám připomene Casa di Giulietta – Juliin dům s proslulým balkonem. U sochy Julie náš mladý řidič Michal všem předvedl, na kterém místě se má Julie pro štěstí pohladit. Dále se před námi tyčí Arena z 1. stol. n. l., po římském Koloseu nejlépe zachovaný antický amfiteátr s vynikající akustikou. I dnes se pořádají umělecká představení a my jsme svědky obrovské fronty umění chtivých diváků. Přestože jsem již u nás nějaké fronty zažil, tak zde vidíme velkou část z dvaceti dvou tisícové kapacity Areny. Při zpáteční cestě ještě hledáme tzv. Juliinu hrobku. Nezbytné vaření posune náš odjezd z Verony na 22 hodinu. Dvě hodiny po půlnoci zastavíme na dálničním parkovišti na přespání.

         V  pondělí  dopoledne  se  připravujeme  na  odjezd  za  asistence  turistů  ze čtyř slovenských   autobusů.   Přijíždíme   ke   Středozemnímu   moři   a   krátce   po  sjezdu k letovisku Final Ligure zastavujeme u menší školky Pamparino Gian Pietro, kterou objevil  ing.  Veselý  na  Internetu.  Majitel  nás  seznamuje  s  několika  odrůdami citrusů a  ukazuje  rostliny  na  prodej. Též ochotně stříhá rouby a tak získáme následují druhy a odrůdy: 

C. bergamia –   bergamot.

C. medica –       cedráty Calabria, Diamante a běžný cedrát.

C. limon –          citroníky Dolce (sladký), Santa Teresa a bíle kvetoucí odrůda

                           Zagara Bianco (Fior d‘ arancio).

C. maxima (C. grandis) – šedok Gigante.

C. sinensis –     pomerančovníky Variegata (picolo fructo), Ovale Calabrese.

C. clementina – clementina Monreal.

F. japonica –      kumkvat Marumi, kulatý.

F. margarita –    kumkvat Nagami, oválný.

Na závěr nám poradí o svém kolegovi v sousední Pietra Ligure. Ještě před odjezdem do této školky obdivujeme citrusy v soukromých zahrádkách. Největší pozornost jsme věnovali mimořádně vitální rostlině čínské myrtolisté bigaradii (C.myrtifolia). Potom již dle rady přejíždíme do Pietra Ligure. Majitel Nicolo Gambeta má však dovolenou, ale je nám umožněna samostatná prohlídka a povolen odběr roubů, z  převážně neoznačených rostlin. Získáme tedy pouze Brazil lemon a zajímavý cedrát. Vzhledem ke tvaru plodu se špičkou a jeho oranžovému vybarvení by mohlo jít o historickou odrůdu Florentina. Slabé výsledky našich úlovků vylepší plody obsypaný vavřín (Laurus nobilis). K obdivování tu především byly různé odrůdy oleandrů, naroubované na různě vysokých kmíncích.

         V oblasti města Albenga projíždíme kolem různých zahradnických podniků. Firmu Sandra Ferranda ani nehledáme, přestože poslal srdečné pozvání. Čeká nás vaření a hledání místa u moře. Nacházíme první přezrálé plody bigaradie. Pokračuje jízda pobřežní komunikací, ale pro vysoké tempo mladého řidiče se podaří najít místo na přespání pouze uprostřed města Imperia. Místo koupání hledáme stromy bidaradie, ze kterých ještě nestačily spadnout loňské plody. Ty letošní jsou pro nevyzrálost semen nepoužitelné. Je teplá noc, okna otevřená, takže v soukromých zahrádkách plody uklízet nemůžeme. Podaří se najít menší stromořadí obsypané plody. Automobilový provoz  je  již  slabý,  tak  nás  trošku  zneklidňují  pouze  bezdomovci v přilehlém parku. I těmto vyhládlým lidem se zdá naše trhání hořkých nejedlých plodů natolik podezřelé, že se pro jistotu vytratí. Naplníme tašky a při druhé výpravě nás předběhnou pražští kolegové. Ale my máme hubeného a vysokého Petra Stehlíka, takže zvládneme bez praskání větví i plody ve vrcholcích koruny.

       V úterý dopoledne, již v San Remo, zaparkujeme v přístavu. Pláž se sprchou poslouží k přípravě na další exkurzi. Konečně také máme čas ostříhat, očistit a uložil rouby. San Remo, důležitá součást Květinové riviery, patří k vyhledávaným lázním. My se pouze okrajově seznámíme s jednou z hlavních tříd Corso dell‘ Imperatrice, která je vlastně alejí vzrostlých palem a byla pojmenována podle ruské carevny Marie Alexandrovny. Podle ruského vzoru byl postaven i pravoslavný kostel. Na zahradu Nobel již nezbyl čas. Malé parkoviště, kde jsme odstavili karavany, se postupně včetně přilehlých uliček zaplnilo osobními auty. Po slušném upozornění policie jsme toto místo opustili,  což  byl  úkon  náročný  na  spojku,  brzdy,  řidiče  i  nervy  majitele  karavanu a znamenal kolaps dopravy v této části.

       Čekají nás dvě exkurze do míst, které mi doporučil Paolo Galeotti, zahradník z Florencie. Prvním je školka Luciano Noaro v Camporosso, za městem Ventimiglia. Konečně přebytek volného místa, umyvadlo s vodou a dvě hodiny do skončení polední siesty nám umožní vaření a odpočinek. V patnáct hodin se zahradní centrum otvírá a je nám povolena prohlídka. Zběžně prohlédneme květiny a další sortiment rostlin, ale postupně se potkáváme na různých “nalezištích” citrusů. Na malých, větších i velikých sazenicích hledáme štítky odrůd. Získáme rouby následujících druhů a odrůd:

C. medica – cedrát Digitata (prstový tj. Budhova ruka), další cedrát bez uvedení odrůdy.

C. mellarosa –  citrus blízky Bergamotu.

C. sinensis –  Arancio variegato, panašovaný pomerančovník a odrůda Maltaise.

Hybridy Lipo (limon x pompelmo) a Limao (limon x mandarina).

Zatímco se pražští kolegové rozhodují na koupi rostlin citrusů, já vybírám dárek manželce. Je jím bílá bougainvillea.

         Druhou exkurzí je o pár kilometrů dál v lokalitě La Mortola Giardini Botanici Hanbury. V minulém století založil tuto botanickou zahradu Angličan sir Thomas Hanbury, nyní je pod správou italského státu, konkrétně university v Janově. Přestože máme propagační materiály z poštovní zásilky i Internetu, nevíme zda budou všichni pro  nemalé  vstupné  spokojeni  a  kolik  času  si  prohlídka  vyžádá.  Ochotná  děvčata u vstupného mně umožní krátké seznámení se zahradou. Deset minut se střemhlav řítím k prvním citrusům, dvacet minut supím nahoru zpět. Výsledkem je, že přijdeme zítra a s nadějí, že prohlídka bude se zahradníkem. Vracíme se na pobřežní komunikaci a zastavíme v prostoru bývalé celnice na italsko-francouzských hranicích. Někteří se vrhnou mezi balvany do moře, druzí zase riskují pobíháním po silnici. Obojí počínání vypadá na vysoké ztráty a přestože jsou karavany přeplněné, vracíme se do Ventimiglie, kde se podaří najít lepší místo na přespání. Bohouš Matoušek zajistí večeři pro oba karavany, ďábelské toasty chutnaly všem. Následná žízeň se “odstraňovala” v kavárnách na pobřežní promenádě a to docela zodpovědně, snad v předtuše dražší Francie. Rovněž víme, že pořádkumilovní Francouzi odstraňují staré plody z bigaradií, proto zde podnikáme poslední výpravy. Máme v tom praxi a tak díky nacvičeným  postupům plníme tašky i na rušnějších ulicích. Když po očesání jednoho stromu zjistíme, že jsme před policejní stanicí, sběr bigaradii je ukončen. Pro jistotu ani nežádáme odměnu za úklid přezrálých plodů.

          Ve středu dopoledne se vracíme do Botanické zahrady Hanbury. Procházíme kolem vysokých banánovníků a dalších exemplářů z několika tisíc zdejších rostlinných druhů. U části z citrusy se setkáme se zahradníkem Robertem Rivalolim. Ochotně s námi absolvuje několika hodinovou prohlídku s výkladem. Jde o sbírku asi třiceti druhů a odrůd rodu Citrus, Fortunella, Microcitrus a Poncirus. Jelikož jde o veřejnou botanickou zahradu, zákon zakazuje používání “tvrdých” chemických postřiků, což má přímý vliv na způsob pěstování. Povolené postřiky jsou málo účinné, proto je snahou omezit vzrůst nových výhonů, které jsou náchylné na napadení škůdci. Docílí se toho například  minimálním  řezem  rostlin,  který  spočívá  pouze  v  odstranění  suchých větví a špatných plodů. Ošetření řezné plochy pastou se ukázalo jako chybné, protože se pod ní houba prakticky uzavřela. Nyní se rána pouze stříkne přípravkem, který se dostane do hloubky dřeva. Rovněž natření kmenů lepícím pásem proti mravencům se neosvědčilo. Poškodilo to strom, především praskáním kůry na kmenu. Dnes se přidává přípravek ve formě granulí do hnojiva. Poškozené kultivary se obnovují ve spolupráci se zahradníkem Lucianem Noarem. Ihned se chlubíme, že tyto rostliny neunikly naší pozornosti při návštěvě školky Noaro. Nejen z těchto důvodů se s námi náš průvodce upřímně radí o záchraně některých odumírajících stromů. Navrhuji mimo jiné přiroubování nových podnoží ke stárnoucí rostlině. Po informacích o ošetřování, postřicích, hnojení a zavlažování se seznámíme s jednotlivými odrůdami:

C. hystrix – ranná papeda, zvaná Combava, do června  s  malými  plody,  které  potom

                    rychle dorůstají.

C. aurantifoliakyselý   lajm,   citlivý  na  nízké  teploty,  ale  v  kritickém  roce  1985

                            nepřineslo  minimum  –4,5  stupňů  Celsia  žádné  problémy.  Křížení

                            s kumkvatem zastupuje další strom:

C. aurantifolia x Fortunellalajmkvat.

C. latifoliaTahiti, považuje se za hybrid kyselého lajmu a citroníku nebo cedrátu.

C. bergamia – Bergamot se pěstuje ve Středozemí celá staletí a jeho olej je ceněný ve

                         voňavkářském průmyslu.

C. medica – varieta medica, v Itálii běžně nazývaný cedrát (cedro).

Další odrůdy cedrátů:   -  Cedro di Salo, cedrát ze Salo od jezera Lago di Garda.

                 -  Diamante – přední italská odrůda.

C. limon – citroník bez upřesnění odrůdy.

-  Mela Rosa, citratus, vyznačuje se rozdílnou barvou kůry a dužniny (oranžová – žlutá).

   Tanaka jej řadí jako samostatný druh C. mellarosa.

-  limonarancio I –  odrůda  s  vlastností  citroníku  a  pomerančovníku.  Žlutý  plod  se

   sladkou oranžovou dužninou.

-  limonanrancio II –  kůra  opět  žlutá,  ale  na  některých  plodech  se  v  zimě  objeví

   oranžový pásek.

C. limetta – druh podobný citroníku. Plodům říkáme limetky.

C. meyeri – známý citroník Meyer není třeba představovat.

C. lumia Pyriformis (lumia detta “Pero del Commendatore” – místní název). Zde považovaný za hybrid šedoku a citroníku. Jak říká již název, plod je hruškovitého tvaru a dozrává do žluté barvy a grapefruitové chuti. Vidíme zde dva stromy s rozdílnou velikostí plodů. Není jisté, zda jde o různé kultivary nebo je to vlivem rozdílné půdy, podnože či výživy. Pozorováním plodů i habitu rostliny získávám stále větší pochybnosti o zařazení Drysického cedrátu jako C. lumia.

C. maximaPummelo – šedok, u nás používáme druhový název C. grandis. Plody narůstají velikosti kopacího míče.

C. aurantium – bigaradie tvořily původní výsadbu, než byly postupně nahrazovány novými druhy. V současné době jsou zde tři odrůdy tohoto  hořkého pomerančovníku :

-  maloplodá varieta (arancio amaro a melangolo)

-  Bigaradier  a  Gros  Fruit   (arancio amaro a frutto grande)  –  velkoplodá  a  zároveň

   nejstarší  zdejší  odrůda.  Pan  Roberto  nám  ustřihne  velký  plod  a  rovněž  získáme

   atraktivní  plody  dalšího  kultivaru:

-  Corniculata (arancio amaro a frutto cornuto), tzv. “rohatá” bigaradie. Na plodech jsou

   boční výrůstky ve tvaru rohů či prstů.

C. myrtifolia

C. sinensisArancio Doppio

-  Vainiglia – cukrový  pomerančovník,  hodně  sladký  s  chutí  vanilky.  Moc  nechutná,

   proto se používá do marmelád společně s plody bigaradie pro snížení hořkosti.

C. junosichandarin, tj. kříženec mandariny a C. ichagensis.

C. deliciosaAvana, středozemní vrbolistá mandarina.

C. tangerinemandarina tangerina. Zdejší kultivar je raný a dozrává začátkem

                         listopadu.

Ostatní rody :

Fortunella japonica, kulatý kumkvat (Marumi).

Fortunella margarita, oválný kumkvat (Nagami).

Poncirus trifoliata, nás především zaujala zakrsle rostoucí ozdobná varieta trifoliáty:

-  Flying Dragon, létající drak. Má pokroucené větve a velké, zahnuté trny.

Microcitrus australis, australský kulatý lajm. Takto vysoký exemplář rodu Microcitrus vidíme poprvé. Hustě olistěný, obsypaný plody, nabízí jakékoliv množství roubů, čehož samozřejmě využíváme. O rouby citrusů žádáme pana Roberta a ten nám ochotně vyhoví. Získáme C. hystrix, C. medica – Cedro, Cedro di Salo, Diamante, C. limon – Dolce (limonarancio), C. lumia, C. aurantium – Bigaradier a Gros Fruit, Corniculata, melangolo,  C. sinensis  –  Doppio,  Vainiglia,  C. tangerine, P. trifoliata – Flying Dragon a zmíněný M. australis.

Exkurze končí, jsme velmi spokojeni, poděkujeme a předáme tekuté prezenty.                                                 

V Itálii ještě doplníme nápoje s pečivem a přesuneme se za hranice do Mentonu, právem nazývaného Perla Francie. V této chvíli dochází k naplnění slov “že se do Mentonu v budoucnu vrátíme”, jak je napsáno v článku o putování za citrusy v roce 1998.  Zaparkujeme na pobřeží, přímo u supermarketu a k našemu potěšení je plážová sprcha na svém místě. Na zítřejší program mám několik pozvánek v kapse, trochu krokem do neznáma je ta poslední kterou zaslal pěstitel citrusů Edouard Mazzola. Proto se s kolegy Veselým a Stehlíkem vypravíme na noční průzkum. Hledáme zahradu v oblasti Super Garavan, šlapeme klikatou silnicí stále nahoru. Pesimisticky zjistíme, že prudké stoupání a stále užší silnička bude nad možností našich karavanů. To definitivně potvrdí nízký podjezd. Cesta stále nekončí a protože noc již dávno vstoupila do druhé poloviny, obracíme se zpět k moři.

     Ve čtvrtek v 10 hodin čekáme před palácem Carnoles na Philipha Rigollota. Tentokrát je dochvilný a nejdříve se po dvou letech pohledem změříme a tak vidíme, že je ještě drobnější. Ale díky jeho mimice vidíme, že má o nás opačný názor. Sympatický hlavní zahradník města Menton nám organizuje dnešní program a tak přichází chvíle pro paní Jarmilu, kterou Philiphe opět galantně přivítá. O sbírce citrusů v zahradě paláce Carnoles jsem psal v minulém článku, proto pouze některé informace z druhé exkurze. Byly odstraněny nemocné stromy a s velkými náklady nahrazeny novými, které byly vykopány na Korsice. Některé si prohlížíme např. citroník Fino, Perský lajm (Lime PerseC. latifolia), šedoky Pink a Sunshine, myrtolistou bigarádii s většími listy (Chinois a grandes feuilles), růžovočervený pomerančovník Valencia Rohde red, dlouho se snažíme porozumět dvěma záhadným odrůdám, které budou zřejmě obdobné  s  varietami  limonarancio I, II  v  Hanbury.  Tady  jsou  vedeny  jako  Chimere a Chimere citron/orange, kdy dva plody ze stejného stromu se liší dužninou, která je jednou citrónová a v druhém případě pomerančová. Znovu sleduji hruškový tvar (pyriformis) C.lumia, ptáme se na grep podobného tvaru odrůdy Sotchi. Jde o neznámý kultivar  s růžovými  semeny,   který  dovezli  před  deseti  lety  Rusové,   protože  Soči a   Menton   jsou   družební   města.  U  bigaradií  posloucháme  o  kombinaci  zeleného a oranžového zbarvení plodu odrůdy Bizzaria a podrobně zkoumáme plod kultivaru Bouquetier  de  Nice  a  fleurs  doubles.  Dvojitý květ v této době nemůžeme spatřit, ale  dva  plody  v sobě vidíme na vlastní oči. V loňském roce ve Florencii byla bigaradie s  dvojitým  květem  a  plodem  označena  jako  C. aurantium ,Duplex‘. Ani tentokrát jsme příliš   nepokročili  v  zařazení  panašovaných  odrůd  No  ,315‘  a  ,296‘.  Náš  zájem se soustřeďuje na cedráty (C. medica) cv. ,Cédrat de Corse‘ (,Corsikan‘), Cédrat de Florence‘ (,Florentina‘) a především ,Rhobs el Arsa‘, přeloženo asi jako chleba   zahrady   či   chleba   pouště.  Místem  původu  je  Mesargina  v  Alžírsku.  Když museli Francouzi opustit zdejší školky,  vzali  ji  při  stěhování  na  Korsiku  sebou. U pomerančovníku ,Maltaise sanguine‘ diskutujeme o rozdílech mezi maltézskými pomerančovníky, především,  která odrůda je bezkyseliná, tj. cukrová. Studujeme nejen odrůdy, ale dojde i na škůdce. Na několika stromech vidíme důsledky působení bílé mušky – výhony s listy jsou zalepeny medovicí a při kontaktu s rostlinami máme brzy znečištěné vlasy, ruce i oděv. Chemické postřiky jsou v kombinaci s pálícím sluncem problém a tak se používají žluté lepové pásy, feromonové lapače a predátoři (slunéčko). Bohužel mušky vylétají v červnu o 14 dní dříve než predátor a tento náskok již slunéčka těžko dohánějí. Jarda Petrus se ptá na problém usychajících větví, které mu zlikvidovalo  několik rostlin. Philiphe Rigollot vidí problém v houbové chorobě i s možným vlivem podnože. Není na to precizní výzkum a tak určité řešení vidí v měďnatých přípravcích. Stříhání   roubů   domlouváme   na   zítřek,  mimo  seznam  odrůd  Mentonu  dostáváme i informace o školkách na Korsice a pro další prohlídku v Carnoles nám zapůjčí obrovskou mapu této zahrady, sloužící k identifikaci jednotlivých stromů.

     Po polední přestávce následuje prohlídka soukromé sbírky Edouarda Mazzoly, nejzámožnějšího člověka města Menton. Výškové převýšení vyřeší Philiphe tím, že nás postupně odvozí osobním autem k vysoko položeným pozemkům pana Mazzoly. Pouze mu ztuhne úsměv ve tváři, protože nás chtěl v prudkých a úzkých zatáčkách trošku vystrašit, což se mu nepovedlo minimálně v tom případě, když vezl mne a J. Veselého. Maloobjemový vůz nestačil na bodré slovanské hochy. Navíc povážlivě poklesla ručička palivoměru, což pro něj nevěstilo nic příjemného. Právě ve Francii začala týdenní stávka prodejců benzinu, proti zvedání cen pohonných hmot. Pana Mazzolu, jsme jako obyčejného člověka, poznali před dvěma roky na výstavě citrusů v Mentonu, na letošní žádost  reagoval  pozváním.  Nyní víme, že jde o milionáře, který nám věnuje svůj čas. P. Rigollot to označí za neobvyklé a jako výraz uznání našemu pěstování a sympatií k naší skupině. Spolu s námi se sem dostane jeden manželský pár, který vědom si výjimečnosti situace, drží se s úctou až za námi. A nám, konkrétně paní Jarmile, se dostane určité společenské doporučení. Pan Mazzola koupil od města Menton pozemky v  kopcích  nad  městem  a ve stráni vytvořil terasy pro své sbírky. Padlo na to mimo jiné 1 200 desetitunových nákladních aut hlíny. V současné době zde pouze se svou ženou pečuje o 145 odrůd citrusů, 130 různých palem a 100 mimóz. V horní části jsou nám představeny rostliny na výstavu a první kultivary citrusů ve volné půdě. Až v další části se odvážíme požádat o rouby, které mně pan Mazzola v pozvánce nabídl. Dostanu nůžky, načež nastane velké vzrušení v našich řadách. Majitelovu důvěru nelze zklamat, jeho pohled “mluví” o jednom roubu z odrůdy, každé další cvaknutí nůžek je přes maskování kašlem slyšitelné, které někdy dobrácké, ale přísné oči schválí či naopak vytknou. Získáme tak odrůdy:

C. hystrix - ,Combava‘, papeda s trny.

C. medica - ,Cédrat de Sicily, ,Etrog‘ a ,Jerusalem‘.

C. limon - citroník ,Doux de Mediterranne‘, ,Variegata Aurea‘ (citron Dorf).

C. aurantium - bigaradie ,Granito‘, úzké listy.

C. sinensis  - pomerančovník ,Maltaise blonde‘, ,Maltaise sanguine‘, ,Trovita‘,

                       ,Vainiglia‘,  ,Variegata‘.

C. tangerine - ,Dancy‘ mandarina.

C. nobilis - ,King‘, obě mandariny byly chybně označeny jako klementiny.

Hybridní odrůdy:

Tangelo - ,Melinchina‘ a ,San Jacinto‘.

C. aurantium x shaddock (zřejmě šedok – C.grandis) - ,Orange de Jerusaleme‘.

C. sinensis x P.trifoliata x Fortunella  s.p. – což je citrangequat a takto je označená další odrůda - ,Kugli‘, ale samotný název i vzhled mně říká, že půjde spíše o limonquat.

Chodíme po terasách a pan Mazzola ukáže i vzácné exempláře palem, které získával po celém světě. U každé rostliny je maximo-minimální teploměr na zjištění minimální teploty v zimě. Jelikož jsou zde teploty nižší než dole u moře, vykonává tím výzkumnou práci pro radnici a s P. Rigollotem se domlouvá, které vzácné kultivary se mohou vysadit v městských parcích. Závěr již asi neopakovatelné exkurze patří jako vždy předání darů, fotografování a rozloučení s našim hostitelem, jehož obyčejný vzhled vůbec nenapovídá o jakého jde člověka.

       Následuje prohlídka o něco níže umístěných městských školek Pepinieres Muncipales v oblasti Casetta. Tyto jsme při noční průzkumné akci objevili. Zaměstnancům se blíží konec pracovní doby a tak se soustředíme na získání roubů. Jsou zde krátce vysázené nové odrůdy z Korsiky, ale mladé nevyzrálé výhony jsou napadené minadorem, proto se vhodný roubek těžko hledá. V časové tísni ustřihneme:

C. aurantifolia - lime ,Antillaise‘ a ,Gallet‘, lajmy.

C. medica - cedráty ,Main de Boudha‘ (Budhova ruka), Etrog,

C. aurantium - bigaradie ,Gou Tou‘               

C. limon -  citroníky ,Doux‘,  ,Eureka‘,  ,Kutdiken‘,  ,Lapithou‘,  ,Lunario‘.

C. karna - lime  ,Khatta Karna‘,  starý  indický  citrus.  Vykazuje  znaky  rough  lemonu,

   bigarádie a citroníku.

C. sinensis - pomerančovníky ,Moscato Sanguine‘,  ,Pineaple‘,  ,Ruby‘ a ,Trovita‘.

C. nobilis - mandariny ,King of Siam‘,  ,Yellow King‘.

C. reticulata - ,Fortune‘, mandarina hybridního původu.

C. tangerina - mandarina tangerina ,Beauty of Glen Retreat‘.

Tangelo, hybrid C. reticulata x C. paradisi - ,Pearl‘.

Ještě stačíme podřízeným P. Rigollota ukázat naši fotodokumentaci, předat české pivo a navázat nové kontakty. Při bilancování městských lokalit citrusů (mimo soukromých) lze  napočítat  150  odrůd  a  protože  jsou  některé  ve  více  exemplářích,  jde  celkem o 864 stromů. Dnešní program končí, Philiphe nás ještě postupně odvozí ke karavanům u  moře  se  telefonem  dohaduje  s  policisty,  kteří  měli  výhrady  k  našemu  táboření u obchodního domu. Asi si stěžoval zaměstnanec od zadního vchodu, který nejdřív ochotně daroval pražským kolegům led do chladničky na rouby a pak po nich musel uklízet nepořádek po ostříhání roubů…

I přes velkou únavu máme stravovací povinnosti, musíme upravit a uložit rouby, a též se účinně bránit dehydrataci.

     V pátek ráno si přivstanu, abych vytvořil fotodokumentaci přírodní scenerie. Vysoký skalní útes, který na italské (východní) straně vstupuje hluboko do moře, skrývá nízko položené slunce. První paprsky, rychle vystupující za skálou postupně osvítí dozlatova starou část Mentonu. I to je jeden z důvodů proč si nás Perla Francie získala. Tento přírodní jev objevil před dvěma roky nezapomenutelný Mirek Neruda, který tehdy ještě v době našeho spánku skákal do moře.

Protože již vstal Ruda Kaňa a Petr Stehlík, vypravíme se z pobřežní promenády do vyšších zastavěných částí Mentonu. Samozřejmě s nůžkami a taškou, do které se stříhá bougainvillea, jejíž především fialové variety jsou tu snad kilometry kvetoucích výhonů. Objevíme i mučenku, ale lákavé jsou plody rohovníku a semena vavřínu. Od hřbitovu se vracíme dolů, tentokrát ne po silnici, ale po úzkých chodnících a schodištích v husté zástavbě starého Mentonu. Na pobřeží ještě hledáme nové barvy mezi kvetoucími oleandry.

     V půl desáté jsme domluveni v Carnoles na stříhání roubů. Philiphe Rigollot zapomněl vzít desinfekční roztok, proto po každém stromu “ošetřím” nůžky ohněm zapalovače. Získáme rouby, které jsme si vybrali v seznamu odrůd :

C. latifolia - ,Lime de Perse‘,  Perský lajm.

C. bergamia - bergamot ,Castagnaro‘.

C. medica - cedráty ,Cédrat de Corse‘,  ,Cédrat de Florence‘,  ,Rhobs el Arsa‘.

C. limon (?) - ,Panache‘, panašovaná odrůda nejistého zařazení.

C. lumia - ,Poire du commandeur‘.

C. maxima (C. grandis) - pamplemousse  –  šedoky  odrůd  ,Kao  Pan‘,  ,Reinking‘,

                                           ,Sunshine‘ a ,Pink‘.

C. paradisi - grapefruit Royal.

C. aurantium - bigarádie ,Bizzaria‘, Bouquetier de Nice a fleurs doubles‘ a ,Granito‘.

C. myrtifolia - ,Chinois  a  grandes  feuilles‘,  myrtolistá  čínská  bigaradie,  varieta

                         s většími listy.

C. sinensis - pomerančovníky  ,Centennial‘,   ,Doublefine  Améliorée‘,   ,Maltaise‘,

                     ,Maltaise sanguine‘,  ,Meski‘,  ,Panachée No 296.

C. temple - mandarine ,Temple‘, tangor.

C. reticulata - mandariny ,Fremont‘,  ,Kara‘ a ,Malvasio‘.

C. clementina - ,Caffin‘, mandarina clementina.

Citrange - ,Troyer‘, citranž.

Dvě výše popsané záhady ,Chimere 311‘ a ,Chimere citron/orange‘.

Philiphe dostává dary, m.j. v pěkném balení nápoj, který má v oblibě i náš premiér. On nám předá pozvání radnice na víkendovou zahradnickou výstavu. Ještě nám ukáže širokou a volnou třídu, kterou navrhli policisté pro naše parkování. Protože to není přímo u moře, nejsme moc nadšeni. Ale optimista Philiphe nám z auta ukazuje přednosti této části - jsou zde obchody, Tabák, Pizzerie, Restaurace, Parfumerie atd. Kdyby tak věděl, že my utrácíme pouze u pekaře za nejlevnější bagety … Již z tohoto místa podnikneme pěší výlet do zahradního centra, kde jsou v prodeji též citrusy původem z Korsiky. Samé známé odrůdy, proto jediným úlovkem je roub stále plodícího (4 saisons) citrusu Poretta  z  rostliny  od  nám  známé  školky  Fourny  na  Korsice.  Ještě  potřebujeme čistý a ostrý písek na uložení roubů. Tak dlouho hledáme až v části stavebních hmot objevíme arabského dělníka, který pískem, blížícím se našim představám, plní pytle k maloprodeji. Stačí jedno pivo a můžeme si odnést třeba celou hromadu.

Večer se vrátíme na osvědčené místo k moři. Roubů je tentokrát dostatek, proto při jejich dělení mezi karavany nedojde k žádnému krveprolití. Snad pod vlivem úspěšných exkurzí odhalili někteří kamarádi dosud utajované zásoby vína a tak nouzí nikdo netrpěl. Mladý, nadějný citrusář, náš zástupce chtěl vypít nejvíc, ale nakonec mu nezbylo nic. Navíc tím donutil svého učitele k potupnému úklidu.

     V sobotu dopoledne nás po dvou letech čeká mentonská slavnost – 10. výstava středozemních zahrad. Nejdříve se rozprchneme prohlížet exponáty a nabídky středozemní   květeny   u   jednotlivých   vystavovatelů.   Potom   si  nás  najde  Philiphe a představuje nám nové pěstitele a též poznáme sympatickou pracovnici radnice, mající na starost zahraniční delegace. Překvapí nás českým pozdravem a několika ruskými slovy, které si pamatuje od návštěvy z družebního Soči. Dalším oficiálním aktem je účast v televizním šotu z výstavy. Francouzský “Přemek Podlaha” s námi prohodí pár vět a sdělí čas a kanál na kterém budeme vysíláni. Výstavou prochází nejvyšší celebrity města Menton. Oficiálně nás přivítá usměvavý starosta a poněkud důležitější radní stojí opodál. Ale starosta přivolá fotografa radnice a na společném fotografování se již radní usmívají taktéž. Dlouho trávíme čas u stánku školky citrusů a oliv, jejíž majitelé jsou manželé Bénédicte a Michel Bachés. Domlouváme se na slevě a tak zde nakupujeme několik   rostlin  a  já  s  J.  Matějkou  též  knihu  Les  agrumes.  Tu  doplní  věnováním a vyjádřením sympatií Ed. Mazzola, P. Rigollot, starosta a pěstitel Bachés. Ten se také přiznal, že před dvěma roky obdržel můj dopis, ale pro nedokonalou francouzštinu, na něj nedokázal odpovědět. Na obranu tehdejší překladatelky musím říct, že na základě stejného dopisu, jsme poznali tři školky ve Francii. Naše dnešní překladatelka paní Jarmila zvládá svou roli dokonale a pro šarm a bezchybnou konverzaci je pro Francouze vítanou společnicí. Též naváže kontakt s asociací pěstitelů orchidejí, což je zase její koníček. Rudu Kaňu přesvědčím, aby koupil bíle kvetoucí bougainvilleu. Sice není čistě bílá jako ta moje od Luciana Noara, ale za to je plnokvětá. Odnášíme si několik citrusů m.j. lajm ,Gallet‘, cedrát ,Rhobs el Arsa‘, citroník ,Four seasons variegata‘, pomerančovník ,Maltaise‘ a mandariny ,Satsuma panaché‘, ,Beauty‘, ,Loretina‘ a ,Nova‘. Účast na této výstavě byla tečkou za programem v Mentonu.

     Vracíme se ke karavanům a zde se naše cesty rozdělí. Z důvodů pracovních povinností  obrací na zpáteční cestu pražský karavan. Volí  trasu přes Švýcarsko, aby se mohli opět zastavit na německém ostrůvku Mainau v Bodamském jezeru. My pokračujeme v plánované trase do několik kilometrů vzdáleného Monackého knížectví. Karavan se podaří zaparkovat na francouzské straně a tak prohlídku po Vatikánu druhého nejmenšího státu, absolvujeme pěšky. První část knížectví je Monte-Carlo, letovisko výstavních paláců a vil, luxusních obchodů, kvetoucích teras a hazardních her ve známém Casinu. První fotky děláme u mohutných kaktusů. Následuje prohlídka japonské zahrady a za ní již podcházíme Kongresové centrum směrem do přístavu. Zde si dáme českou konzervu a pivo a jako přílohu francouzskou bagetu. Pro ostatní turisty to  byla  atrakce  zdarma  a  na  své  si  přišli  i  hladoví  holubi. Za přístavem zdoláváme 60 metrů výškového rozdílu na skalní ostroh, na kterém se rozkládá Monaco, formální hlavní město knížectví. U Knížecího paláce fotografuji stráž a z vyhlídky čtvrť Fontevieille s osázenými střechami domů. Od katedrály se dostaneme Svato-martinskými zahradami k Oceánografickému muzeu. Odtud zpět do přístavu, kde se rozdělíme. Někteří jdou okukovat Casino a já s Petrem Stehlíkem na oblázkovou pláž, aby byl naplněn program, kde bylo uvedeno i koupání v Monte Carlu. Matouškovy jsme už  dávno  ztratili,  zaregistrovali  jsme  pouze  policisty,  kteří  proháněli  syna  Michala. Ten  vyměnil  volant  za  bicykl  a  trasu  závodu  F1  si  zkracoval  po  chodníku. Takové a podobné jednání se tu jednoznačně netoleruje. Již potmě u karavanu večeříme a zakrátíme přerostlou bougainvilleu.

     Po pobřežní silnici se vracíme do Francie a ve známém Mentonu absolvujeme neplánovanou okružní jízdu. Mladý řidič si radit nenechá, proto po dalších zajížďkách v Itálii raději najedeme na drahou dálnici. Zde na jednom větším parkovišti, poblíž Pietra Ligure, zastavíme na přespání. Bohužel, začínáme pozorovat nedobrý stav některých roubů.

      Neděle patří přejezdu do Švýcarska a to znamená nenávratně opustit moře. Hlavně proto, ale i pro velké vedro zastavíme na poslední rozloučení s ligurskou částí Středozemního moře. Jelikož se náš řidič v potápěčské výzbroji ponoří v té nejdivočejší vodě u skalisek, nevypadá to na brzký odjezd. Z tohoto důvodu a snad i ze strachu před švýcarskými celníky, začneme “likvidovat” všechny láhve s vysokoprocentním obsahem. Jejich množství s přispěním intenzivních a kolmo na hlavu dopadajících slunečních paprsků způsobilo, že jsme málem zapomněli na Švýcarsko a zdejší pláž nám náhle připadala jako nejhezčí místo na světě. Ale ing.Veselému bylo líto hodin strávených u Internetu při zajišťování návštěvy u firmy Eisenhut, proto zavelel rázně k odjezdu. Navíc na přeplněné pláži se situace stávala neudržitelnou a ve chvíli, kdy již všichni uměli italsky, hrozila konfliktem.

     Za spokojeného chrápání spolucestujících naviguji karavan na Miláno a Como. Jízda po dálnici ubíhá a již ve dvacet hodin platíme na švýcarských hranicích silniční poplatek za karavan. Žádné problémy zde nebyly, proto zanedlouho zastavujeme za Luganem na přespání. Po večeři se pustíme do vylupování a čištění semen z několika bedniček plodů bigaradií. Během dlouhé noční práce zaplníme veškeré odpadní koše dužninou a kůrou těchto hořkých pomerančů. Ráno pobaveně sledujeme pracovníky dálniční úklidové čety, jak kroutí hlavou nad doslova pomerančovými orgiemi.

     Pondělní odpoledne patří návštěvě citrusářské firmy Otto Eisenhut v San Nazzaru u jezera Lago Maggiore. Od nočního stanoviště to byla hodina jízdy, když jsme k jezeru odbočili před Bellinzonou. Jak místní názvy napovídají, mluví se v této části Švýcarska italsky. I když starý pan Eisenhut na to moc nechtěl přistoupit, jeho sympatický syn již bez problému komunikuje s Petrem Sobotkou. Po prohlídce skleníku s mladými roubovanci nám představí Isidora, specialistu na citrusy z jižní Itálie. Zajímají nás klimatické podmínky u vnitrozemského jezera. Bývá tu až 1 metr sněhu a teploty klesají na –10ºC. Proto ve volné půdě mají vysázené především chladuvzdorné odrůdy a používají lehký bambusový kryt. Protější strana jezera je příznivější, více otevřená slunci a proto zde také vlastní pozemek. Sbírkové rostliny jsou umístěné v novém foliovém tunelu, který dostal přednost před novým automobilem. Zde ihned podle oranžových štítků poznáváme novinky od Bernharda Vosse z Německa. Jsou naroubovány odrůdami z našich sbírek, které si nám dobře známý Bernhard odvezl ze zimní návštěvy České republiky. Mladý Eisenhut velmi dobře odhadne jaké citrusářské nadšence zde má, proto nás nechá pár hodin vše prostudovat. Venkovní kultivary, vysázené na prudké stráni, jsou ve výborném stavu a my opatrně šplháme ke každému stromku na studium neobvyklých plodů i listů. Opatrný je i velmi drobný segnor Isidoro, přestože v porovnání s námi působí v porostu jak mladý kamzík vůči přerostlým buvolům. Abychom nezpůsobili velkou erozi půdy, raději na rovné ploše prohlížíme jednotlivé sbírkové rostliny. Odrůdy, označené čísly, identifikujeme pomocí numerického a abecedního seznamu. Orientovat se v komplikovaných seznamech je velmi složité, přesto vybereme velké množství variet. Protože přislíbíme výměnou naše odrůdy, segnor Isidoro ochotně stříhá rouby a získáme:

Limequat - ,Eustis‘, lajmkvat – hybrid C. aurantifolia x F. japonica.

C. macrophylla - ,Alemow‘ nebo též ,Colo‘, č. 86, pravděpodobný hybrid citroníku, šedoku

                             a lajmu.Používá se jako podnož pro citroníky

                           - ,Panache‘, č.190.

C. medica - ,Buddha‘s Hand‘, dvě formy Budhovy ruky (Asie č. 63 a USA č. 68), lišící

    se stupněm rozevření “prstů”.

                  - ,Etrog‘ , č.69, cedrát z Palestiny.

C. limonimedica - ,Isole  di  Brissago‘,  č. 61,  místní  forma  známé  Bajoury.  Rovněž

                               za křížení citroníku a cedrátu považují citrus pod č. 74, označený

                               nejasným C. neggia.

C. limon - ,Limon variegata‘ , č. 12, možná jde o Meyer (C. meyeri).

C. limonia - ,Volkameriana‘, Volkamerův citroník, používaný jako podnož, která kladně

 ovlivňuje růst a plodnost.

C. taiwanica - cv. ,USA‘ , č.171. Citrus blízký bigaradii.

C. sinensis - ,Arancio dolce‘ , č. 25, zřejmě cukrový pomerančovník.

C. temple - ,Temple‘, č. 28, tangor považovaný za hybrid pomerančovníku a mandariny

                                   King  (C.nobilis).

C. wilsonii - ,Ichang Lemon‘, č. 153, též zvaný ,Shanguyan‘. Považuje se za hybrid

                     C. ichagensis a C. grandis.

C. sudachi - ,Sudachi‘, č. 80, ichandarin,  tozn.  hybrid  C. ichagensis  a  mandariny

                                       Satsumy   (C. unshiu).

C. keraji - ,Keraji‘, č. 155, patří do skupiny mandarin.

C. clementina - ,Hernardina‘, č. 123, španělská odrůda pozdní clementiny.

C. madurensis - ,Variegata‘, č. 73, calamondin, forma s méně výrazným panašováním.

Rod Poncirus a jeho hybridy :

P. trifoliata - kultivary ,Rich‘ č. 118 a ,Rubidoux‘ č. 117.

C. aurantium x P. trifoliata - ,Citradia‘, č. 139, hybrid dvou velmi používaných podnoží.

P. trifoliata x C. sinensis, citrange, kultivary - ,Benton‘ č. 154,  ,Carrizo‘ č. 168,  ,Cunningham clon Livurce‘ č. 97,  ,Morton‘ č. 93,  ,Rusk‘ č. 67,  ,Rusk  č. 98 (Hybrid 716),  ,Troyer‘ č. 75.

Segetrange (SEcond GEgeration ciTRANGE), citranže druhé generace tj. F2:

- segetrange ,Curafora‘ č. 95 (Sanford F2) , segetrange ,Venasca‘ (Sanford F2).

Citrangedin tj. citrange x calamondin -,Glen‘ č. 79.

Hybrid C. reticulata, Changsha x P. trifoliata, Englisch Large‘ - ,Citrandarin‘ č. 174.

Hybrid citrumela a pomerančovníku, označené jako ,Hybrid USA 119 F1‘. Konkrétně vzniklo křížením (C. paradisi, Duncan‘ x P. trifoliata) x C. sinensis ,Succory‘.

Rod Fortunella vč. hybridů:

F. crassifolia - ,Meiwa‘ kumquat, č. 48.

Kumquat hybrid:  lajmkvat (C. aurantifolia x F. japonica) x F. hidsii - ,Procimquat‘ č. 175 a křížení (Fortunella s.p. x Microcitrus australasica x C. aurantifolia) - ,Faustrime‘ č. 114.

 

 

 

 

Hybridy rodu Eremocitrus glauca:

-,E. glauca x C. sinensis‘ č. 260, (eremoorange)

- E. glauca x C. meyeri  - ,Eremolemon‘ č. 94.

Rod Microcitrus :

M. australasica, var. Sanguinea - ,Australian Red Pulp Finger Lime‘ č. 77, australský červenoplodý prstový lajm, pigmentovaná forma.

Ještě máme několik odrůd, zatím pouze pod čísly: 84, 288, 289, 290 a 2151- panašovaný citroník či limeta s narůžovělými plody. Po dlouhém stříhání roubů ještě následuje přátelská debata a navázání budoucí spolupráce. Po rozloučení s Eisenhutem ml. a Isidorem, odcházíme ke karavanu, já s rostlinou Microcitrus  australasica, var. Sanguinea. Část pozemků, upravená jako botanická zahrada, zůstane napříště. Po jídle odjíždíme v 19 hodin směrem na sever, pořád do kopce na druhý rychlostní stupeň. Při takovéto jízdě strach nemáme, ale ono se jednou obrátí a budeme “plachtit” dolů. Podobně jako pražský karavan (dostali jsme SMS zprávu) máme problémy  před  6,6  km  dlouhým tunelem San Bernardino. V nadmořské výšce 1613 m a pod dohledem okolních 2609 – 3149 metrů vysokých štítů probíhá koncert mechaniků, hasičů  a čumilů. Úspěšně odstraníme stříkání nafty na rozpálený výfuk a pokračujeme až za Chur, kde přespíme.

     V úterý před odjezdem hledáme na parkovišti jakékoliv drátky a cedulky na označení odrůd,  jelikož  i  přes  velké  zásoby, jsou všechny spotřebované. Standa zase obchází a nakukuje do dodávky s nápisem Kundenservice. Během další jízdy, zatímco my dělíme v klidu rouby, Matoušci se za velkého křiku vystřídají za volantem. U města Buchs odbočíme na Lichtenštejnsko. Naštěstí si nás kníže Lichtenstein nevzal do zástavy za nevyřízenou restituci v Lednici, můžeme tedy bez problému přejet do rakouského Feldkirchu. Nejdříve projedeme 6 km dlouhý tunel Amberg a potom podél východní části Bodamského jezera 6,7 km dlouhý Pfander tunel.

Zde ještě zmíním pražské kolegy, kteří před dvěma dny navštívili nedaleký německý ostrůvek  Mainau  na  Bodamském  jezeru. Tento květinový ostrov jsem popsal v článku o putování v r. 1998, proto pouze zmíním nově získané rouby, dle Josefa Matějky:

C. medica - ,Tuberosa‘ a ,Rubosa

C. limon – ,Bimanmilata‘,   ,Canaliculatum

C. aurantium - ,Consolei‘,  ,Foetifera‘,  ,Fasciata‘,  ,Horidus‘ a ,Virgatum

C. sinensis - ,Oblonga‘, dle Tanaky samostatný druh C. oblonga.

Za tunelem pokračujeme Německem silnicemi č.12 a 472, které nás dovedou na dálnici před Rosenheim. Po té se opět vrátíme do Rakouska a za Salcburkem na známém místě u jezera v městečku Mondsee přespíme.

      Středa 13.9.2000 je čtrnáctým a závěrečným dnem našeho putování za citrusy. Na hranicích v Dolním Dvořišti již začínají opatření před zasedáním Mezinárodního měnového fondu. Po 14 dnech cestování připadáme pohraniční stráži jako stoprocentní teroristé. Prohlídka karavanu naštěstí začne a skončí na WC (také má 14 dní za sebou), kam nejdřív strážníky zavedu, následkem čehož ztratí zájem o další místa. Nejvíc nás to těší v případě skříně, zvané pojízdná oranžerie. V Lišově za Českými Budějovicemi se v poklidu zastavíme na bohatý oběd. Domů se tak dostaneme ve večerních hodinách.

V krátkém hodnocení musím připomenout bohatý citrusářský program, jmenovitě v Itálii zahrada Giusti, školky ve Final Ligure, Pietra Ligure a Camporosso, Botanická zahrada Hanbury, ve Francii Menton – palác Carnoles, Ed.Mazzola, místní školka, slavnostní výstava  a  ve Švýcarsku školka Otto Eisenhut. Téměř všude s neobyčejnou vstřícností k  žádosti o rouby či slevě za rostliny. Z kulturního programu připomenu historické památky   ve   Veroně,  krátké  seznámení  s  městy  Imperia,  San  Remo,  Ventimiglia a  Menton,  prohlídka  Monackého  knížectví  a  pražský  karavan  na  ostrůvku  Mainau. K odpočinku posloužilo Jaderské moře v Lido di Jesolo, Ligurské v San Remu, Mentonu, Monte Carlu a u Pietra Ligure. Přesto bylo odpočinku někdy málo a to se promítlo v nedostatečné péči o rouby i když musím připomenout, že některé odrůdy kompletně propadly a u nikoho se neuchovaly ať už byly založené v písku nebo v chladničce. Osobní spokojenost je přímo závislá na vlastní povaze a na partě, jaká se v karavanu vytvoří. Letos nám bylo opět nakloněno počasí, déšť jsme poznali až v Čechách