Za citrusy a antikou v Řecku                                                                                  Petr Broža

 

V brněnské citrusářské organizaci připravoval pan Kaňa zájezd do Řecka, který se z důvodů nedostatečného zájmu neuskutečnil. O rok později vyřeší stejný problém majitel cestovní kanceláře Jedotour. Poloprázdný autobus doplňuje skupinou zaměstnanců České pošty a několika individuálními zájemci. Výpravu vede zkušená průvodkyně, jíž úspěšně sekunduje řečtiny znalý pan Michopulos s manželkou.

            Z Brna odjíždíme v pátek 19. září 1997 o půl deváté dopoledne. Po průjezdu Rakouskem zastavujeme v 19 hodin na čtyřhodinovou prohlídku Benátek. Po ní následuje nonstop jízda po východním italském pobřeží na jih. Před polednem nám zbývá do cíle v Brindisi pouze 50 Km a to umožňuje vytoužený odpočinek u moře. Osvěženi vlnami Jadranu se přemísťujeme do brindiského přístavu a po prohlídce jeho okolí vstupujeme na loď Ouranos Limassol, která nás během noci přepraví na území Řecka. Ještě před odchodem do kajut potkáváme na palubě dva pražské citrusáře, kteří míří za společným koníčkem na ostrov Korfu.

            Ráno v neděli připlouváme v šest hodin do Igumenitsy a protože jsme již na řeckém území, posouváme čas o jednu hodinu kupředu. Po složitém pasovém odbavení vyjíždíme na jih. Před polednem v Artě navštěvujeme první citrusářskou oblast a přichází parketa pro našeho řecky mluvícího průvodce. Ochotně mu vychází vstříc pan Christos a vede nás citrusovými plantážemi. Ochutnáváme dosud zelený, ale šťavnatý pomerančovník Salustiana. Naše tepová frekvence prudce stoupá, když nás vítá ve svém království šlechtitel citrusů Nastos Theodoro. Šlechtěním se zabývá od dětství a účel jeho dlouholeté práce spočívá v tvorbě lepších klonů odrůd než má konkurence ve Španělsku, Portugalsku a jinde. Totéž provádí i s podnožemi, protože také ony mají  značný vliv na naštěpovanou odrůdu a kvalitu plodů. Ve větší úrovni a kvalitě vidí hlavní šanci se prosadit, ale je velmi rád, že i naše návštěva může pomoci v propagaci a zlepšení odbytu citrusů z jeho oblasti. Provází nás velkými fóliovými kryty a s pýchou předvádí výsledky svého šlechtění. Ukazuje kříženec aromatické klementiny, jejíž vůně plodu zůstává na prstech ruky ještě čtyři hodiny. Dále ukazuje jeho citroník odolný chorobám a pomerančovník Washington v novém provedení s novou perspektivou. Na menší ploše má i raný Skaggs Bonanza, ale snaží se ho nahradit ještě rannější a kvalitnější odrůdou. V dalším jeho hangáru vidíme jeho snahu vyšlechtit klementinu, která by se postavila do čela tohoto druhu mandarin. Poté se zastavujeme u nového klonu pomerančovníku Valencia, který dává lepší výsledky než jeho španělský konkurent Valencia late.Vidíme i další šlechtění, ale tak jako u těch předchozích se nám na otázku na název či rodiče nové odrůdy dostává pouze úsměv, výmluvná gesta a přání, aby se k nám odrůda dostala kvůli své kvalitě na trh a chutnala nám. Platí to i o citrusech v nádobách, které jsou na podnožích umožňujících celoroční vegetaci bez zimování, tzn. v létě venku a v zimě v bytě. Znovu je řeč o podnožích, mluví se o speciální bigarádii odolné na zasolené půdy, také prohlížíme semenáče citrumela, jimiž jsme obdarováni. Řada nás touží po sazenicích jež nám hostitel slibuje, ale sílící tlak na odjezd nám znemožnil úspěšně zakončit tuto exkurzi. Rovněž pan Christos, který nás pozval k sobě a celou dobu u pana Nastose trpělivě čekal na svou příležitost nás přijmout, musel jen zklamaně přihlížet našemu odjezdu k moři…

            Tam trávíme část odpoledne na opuštěné pláži. Odtud směřujeme ke Korintskému zálivu a jsme upozorněni na blízké, bitvou známé Lepanto. U řecké pevniny na Peloponéský poloostrov plujeme trajektem v nejužším místě zálivu z Adiria do Ria. V nedalekém Patrasu se ubytujeme v hotelu Mediterranee.

             Pondělí ráno po bohaté snídani ze švédského stolu vyjíždíme jižně na Pirgos. Tříhodinovou přestávku u moře využívají citrusáři k prohlídce okolí. Postupně obdivujeme trubač a modrý klematis ovinutý ve větvích vysokého stromu, japonskou mišpuli připravující se na květ, krásné hrozny vinné révy na pergole, vavřín, eukalypt, ricinus, chutnáme fíkovník, fotografujeme banánovník s plody, na zahradách za ploty vidíme citrusy, palmy, plody obsypaný tomel a granátovník, na plotech úžasné bougainvillee a na polích lilky, papriky a tykvovité rostliny.

            Ještě se stačíme opláchnout v moři a pak již následuje příjezd do staré antické Olympie, ležící mezi eukalypty a piniemi. Procházíme velkým archeologickým areálem, kde se konaly roku 776 před Kristem první olympijské hry. Hned u vchodu vidíme zbytky gymnasia a palaistry a dále již v posvátném okrsku fotografujeme štíhlé sloupy chrámu bohyně Héry a zbytky mohutných sloupů Diova chrámu. Cesta mezi těmito dórskými chrámy  nás zavádí na olympijský stadion. Hrdinou běhu přes stadion se stává pan Brázda. Mimo areál, okolo archeologického muzea nacházím několik udržovaných stromů citrusů. Ve vesnici Olympia sbíráme semena palem a vavřínu poblíž ortodoxního kostela, kam se rovněž podíváme.

            Následuje náročná cesta arkádskými horami do chladnějšího Tripoli. Ještě před setměním fotíme z autobusu arkádské pastýře, jejichž ovce poslušně uhýbají na stranu. Noc trávíme v tripolském hotelu Galaxy.

            V úterý pokračujeme na Argos – Mykény jízdou krásnými kopci a údolími. Dočkáme se výhledu na Egejské moře a stále přibývající plantáže pomerančovníků. Na některé z nejstarších stop řecké minulosti narážíme v Mykénách. Velký hrad obývali Achájové, kteří byli v letech 1600 – 1150 před Kristem vedoucí silou na peloponésu. My obdivujeme Lví bránu, Kyklopské hradby, Atreovu pokladnici a pomyslný Agamemnův hrob.

Odpoledne přijíždíme do Navplia, historicky známého tím, že se po osvobození z turecké nadvlády v r 1830 nakrátko stalo hlavním městem svobodného Řecka. Pro citrusáře je to další bod jejich programu. Navštěvujeme “ Union of agricultural cooperatives of agrolida” což je zastřešující organizace pro čtyři tisíce pěstitelů. Manažer Ing. Yanis Dimakis nás zve na informační přednášku , kterou úspěšně překládá pan Michpulos. Dozvídáme se , že tento svaz vzniknul v roce 1938 a snaží se o vylepšení podmínek  pro pěstování všech plodin vhodných pro tuto oblast.

            Nejdůležitější plodinou jsou pomeranče. Z celosvětové produkce 65 mil. tun má Řecko 1 mil. tun, , přičemž 400 000 tun je jich odtud z Navplia. Na přímou konzumaci směřuje 150 000 tun k odběratelům v Rusku, Ukrajině, Srbsku, Maďarsku a malé množství v ceně asi 350 dolarů za tunu do České republiky. Na odšťavování jde 80 000 tun a zbytek konzumují sami, nebo je “pohřbí”. Jde v rámci EU o udržení ceny a tak vyhodí ročně dva tisíce nákladních dvanáctitunových aut.

            Další plodinou jsou olivy. V oblasti středomoří se ročně vyprodukuje jeden a půl miliónu tun olivového oleje. Řecko je s 400 tisíci tunami třetí za Španělskem a Itálií. Avšak vedou tabulku ve spotřebě s 21 kg na osobu před Itálií s 12 kg, ale např. Američané zkonzumují pouze 30 dkg olivového oleje. Ale protože je zdravý a snižuje cholesterol, jde do módy v USA a Japonsku, kde je prosazován pomocí řeckých exulantů. Pokud je maximálně pětkrát dražší ( 1 kg - 4 dolary) než slunečnicový, prodává se dobře.

            Třetí plodinou jsou broskve a meruňky s roční sklizní 30 000 tun.

            Čtvrtým produktem oblasti jsou ryby. Už se běžně neloví, ale produkují v ohraničených mořských farmách. Díky příznivým podmínkám ( teplota, vlnobití ) jsou první v Evropě v tomto způsobu chovu.

            Pěstují se tu také další druhy, např. zelenina a také růže, jejichž květy putují hlavně do Švýcarska a Anglie.Tato oblast se také potýká s problémy. Jedním je nedostatek vody z důvodů malých srážek. V roce 1960 byla hladina spodní vody v 5 m hloubce , nyní klesla na 300 m , z čehož plynou obrovské náklady na čerpání. Navíc přibývají problémy s prolínáním slané vody. Dalším nežádoucím jevem jsou příliš stálé – vyrovnané teploty i když vloni zde výjimečně klesla teplota na – 6 stupňů Celsia. Na záporné teploty zde mají stroje podobné helikoptérám. Pomocí nich se celá oblast zarosí vodní mlhou.

            Ještě před prohlídkou třídírny citrusových plodů nám pan Dimakis ústně přibližuje provoz technické linky. Plody se po dovozu od pěstitelů podrobí optické kontrole na zjištění markantně odlišných, nebo poškozených plodů a kontrole na eventuelní výskyt plísní, aby se aplikoval správný chemický přípravek. Proti vysychání a scvrkávání plodů se použije vosková ochrana. Ještě před tříděním do osmi velikostí se vyřadí nepěkné a hrbolaté plody. Pak již dělníci ručně ukládají plody, dle přání zákazníka do dřevěných, či papírových obalů. Hodinový výkon třídící linky je 25 tun.

            Při samotné prohlídce nakoukneme též do mrazírny, kde se při – 18 stupních celsia uchovává koncentrát  v 200 litrových sudech.

            Na závěr dostáváme vizitky ,propagační materiál a řidiče s autem, který nás vede na další exkurzi. Větší část naší skupiny dává přednost mořské pláži a my v té druhé přijíždíme na plantáže v Argosu.

            Nový průvodce nás vítá růžemi. Prohlížíme velký hektarový skleník na rychlení růží. Zajímavé jsou zabudované sulfitikátory na ochranu proti padlí. V provozu jsou v nočních hodinách od jedenadvaceti do šesti ráno. Pak se seznamujeme s množením vinné révy. Dalším místem, které procházíme, je fóliový kryt se sazenicemi citrusů. Momentálně není na sazenice odbyt, protože není období výsadby, a navíc plantáže jsou osázeny, staré odrůdy přeroubovány novými a podle toho vypadá stav sazenic. Jsou napadeny minadorem, jehož škodlivé působení ponechali osudu. Není proti němu dlouhodobá efektivní ochrana. Z odrůd zde mají citroník Interdonato, klementiny a pomerančovník Newhall, očkovaný na bigarádii.

            Následuje jízda dodávkou na plantáže, jíž předchází posilnění sladkými hrozny od našeho hostitele. Prohlížíme úchvatné plantáže růží, očkovaných na Rosa indica. Na sousední citrusové plantáži diskutujeme o hnojení a ranosti odrůd, kterou zjišťujeme ochutnáváním ještě zelených plodů. Stříháme rouby pomerančovníku Newhall, Tarocco, Salustiana, a citroníku Santa Teresa. Naše exkurse končí. Před milým rozloučením ještě dostáváme sazenice stolní révy odrůdy Viktoria, firemní katalogy a kytice růží, kterými později na pláži obdaruji ostatní účastnice zájezdu. Naše spokojenost je i radostí pana Michopulose, který se úspěšně zhostil úkolu jež na sebe vzal.

            V podvečer ještě zvládneme prohlídku monumentálního divadla v Epidauru. Bylo zbudováno ve 4 stol. Před Kr. a patří k nejzachovalejším v celém řeckém světě. Má vynikající akustiku, kterou potvrdili nesporným pěveckým výkonem někteří z našich spolucestujících. Ještě procházíme muzeum a posvátný okrsek boha lékařství Asklepia. Vracíme se do Navplia a ubytováváme se v stejnojmenném hotelu. Jako každý večer absolvujeme procházku městem a návštěvu jedné z četných kaváren.

            Ve středu ráno vyjíždíme k pevnosti nad městem a nabízí se nám jedinečný pohled na Navplio a mořský záliv. Na stráni pod pevností neuniknou našim objektivům vysoké květy agáve.

            Po nástupu řidič již natrvalo natáčí kola severním směrem,čímž symbolizuje neústupný vstup do druhé poloviny zájezdu. Navštěvujeme zříceniny města Starý Korint. Ze starého tržiště se zachovaly zbytky sloupových síní a klenutých místností kupeckých chrámů a řemeslnických dílen. Zůstal též podstavec , ze kterého promlouval ke Korinťanům roku 54 apoštol Pavel. Na návrší nad Agorou stojí Apollonův chrámz 6 stol. Př. Kristem, z něhož se zachovalo především sedm dórských sloupů. V pozadí vyčnívá pahorek s hradním návrším Akrokorint. Čas před odjezdem někteří věnují nákupům v přilehlých krámcích, my při okolní procházce nacházíme plantáž pomerančovníků, na zahrádkách potom ricinus, japonskou mišpuli, krásnými plody obsypaný granátovník a nakonec sbíráme lusky v rohovníkovém háji.

            O kousek dále obdivujeme Isthmos , známý Korintský průplav oddělující Peloponés od pevniny. Z mostu vysokého 70 m je krásný výhled na tmavomodrou hladinu na dně hlubokého zářezu, který byl zbudován v letech 1882 a 1883 a spojuje Egejské moře s Jónským.

            Pak již přichází Athény a v jednu hodinu odpoledne zastavujeme u Národního archeologického muzea, které bohatstvím sbírek z různých dějinných epoch řecké antiky je jedinečné na celém světě. Po krátkém seznámení utíkají citrusáři před hlukem a smogem dopravního chaosu do blízkého parku. V nespočetném množství flóry pobíhají desítky mírumilovných psů i koček, kteří vůbec charakterizují velkou část Balkánu. Naší největší pozorností byl poctěn plody obsazený Diospyros lotus a všudypřítomné vavříny. Také bigarádie s dosud zelenými nezralými plody, jejichž přezrálé loňské předchůdce nacházíme až na rušné aténské třídě.

            Ještě před ubytováním v hotelu Tropical absolvujeme seznamovací jízdu Athénami, jejíž součástí je zastávka u olympijského stadiónu.

    Večer patří turisticky  atraktivní návštěvě přístavu Pireus. Promenádujeme kolem četných

rybích taveren a naše průvodkyně vyjednává nejlepší nabídku. Při samotné večeři zapíjíme

různé rybí speciality bílým vínem a nezbytnou samozřejmostí musí být i známá melodie o

dětech z Pirea. Noc byla typicky aténská. Nesnesitelný hluk z neutuchajícího silničního

provozu byl navíc “okořeněn” burácením letadel z blízkého letiště.

     Čtvrtek 25. 9. patří celodenní prohlídce Atén, která začíná její nejvýznamnější dominantou Akropolí. Vstupním prostorem jsou Propylaje, což je monumentální předbrání. Ústředním chrámem je Pantheon z let 447 – 438 před Kristem. Dalším je Erechteion, kde funkci sloupů plní sochy mladých dívek, tzv. karyatidy. Přímo pod skálou vidíme dvě divadla – ódeion Héroda Attika a Dionýsovo divadlo, které se považuje za první v Evropě. Po sestupu z Akropole se do volného programu nabízí např. řecká a římská agora, Lysikratův památník, Národní zahrada a také parlament s atraktivní výměnou stráže “evzonů” v tradičních uniformách. Nákupním místem se stane Plaka, staré aténské město.

     Atény opouštíme v 16. hodin a po pěti hodinách jízdy jsme v Delfy, kde nám nocleh poskytnou hotely Varonos a Parnassos. I v tuto pozdní hodinu jsou otevřeny obchůdky, což umožní zpříjemnit následující soukromou oslavu narozenin.

     Ráno, při přemístění do archeologického areálu, se nám naposledy naskytne krátký pohled na korintský záliv. V samotné antické věštírně stoupáme Svatou cestou kolem Pokladnice Atéňanů k Apollonovu chrámu, v jehož sloupoví kdysi vyhlašovala proslulé věštby tajuplná Pythie. Nahoře nad divadlem se nachází velmi zachovalý stadion.

     Prohlídka muzea nás již neláká, proto pokračujeme v jízdě a po poledni nás čeká památník bitvy u Thermopyl. Známý vzkaz z minulosti “Poutníče zvěstuj Lakedomajnským, že my tu mrtvi ležíme, jakož zákony kázaly nám”,  připomíná dávný masakr.

     Další cesta vede přes Lamiu na Trikalu. Pozorujeme četná bavlníková pole. Rovněž zastavujeme na pár minut u prodejního zahradního centra, s nabídkou některých subtropických rostlin. Citrusy zůstaly nepovšimnuty, jelikož názvy odrůd nebyly na papírových štítkách již čitelné. Fejchoa byla zase moc velká a tak jediným suvenýrem se stává olivovník.

     Při další cestě na město Kalambaka vidíme jedinečnou skalní kulisu, v níž se skrývají kláštery Meteora. Je to mohutný komplex bizarních skalních věží, na jejichž nepřístupných vrcholcích začaly ve 14. století vznikat kláštery. K nezapomenutelným zážitkům přispěla i návštěva jednoho z klášterů.

     Pokračujeme na Larissu a již za setmění děláme kratší turistickou přestávku. Prohlídka malé jeskyňky s pramenem a kaple, drobné nákupy v krámcích a pak již spěcháme na ubytování u moře v oblasti Katerini. Při procházce poznáváme, že jsme v místech hojně navštěvovaných našimi turisty. Nejen jídelní lístek v češtině, ale ceny jsou viditelně nižší než na Peloponésu.

     Sobota přináší rozloučení s mořem, ale pro tři citrusáře je to poslední příležitost. Ostrou chůzí vyrážíme napřed a po deseti kilometrech  objevujeme zahradní centrum. Z citrusů nabízí pomerančovníky, citroníky, klementiny, bergamot, cedrát a kumkvat. Vybírám pomerančovník (řecky portokali) odrůdu Merlin a navíc už nezbývá čas. Dobíháme na hlavní silnici a vzápětí naskočíme do přijíždějícího autobusu.

     Odpoledne zastavujeme v Soluni u Bílé věže, postavené Turky v 15. století. Zběžně poznáváme památky na různou minulost tohoto města. Na tu římskou je to Galeriův vítězný oblouk s blízkou rotundou. O kousek dál navštěvujeme hlavní soluňský chrám, pětilodní byzantskou baziliku Ajos Dimitros, zasvěcenou patronu města sv. Demetriovi. Nedaleko chrámu uvidíme zbytky římské agory. Současné tržiště je o něco blíž k moři, kde je před odjezdem poslední možnost utratit zbylou řeckou měnu. V pozdní odpoledne se loučíme s městem, kde se v první polovině 9. století narodili nám známí slovanští věrozvěstové  Konstantin (Cyril) a Metoděj.

     U hraničního přechodu Promahonas – Kulata jsme před devatenáctou hodinou. Jelikož bulharská strana nepřijímá, čekáme a bavíme se v okolí autobusu. Zde to ještě jde. V bezcelním pásmu levněji nakupujeme, ale pak již musíme být zticha a vydáni napospas celníkům vypisujeme azbukou předtištěné tiskopisy. jsme propuštění po půlnoci, po pěti hodinách čekání…

     Průjezd Bulharskem vede po rozbitých, špatně značených silnicích a v noci navíc zpestřen obtěžováním místních policistů. Po osmi hodinách jsme před Dunajem. Haldy odpadků a výkalů upozorňují, že budeme opět čekat. Po třech hodinách jsme naloděni a přeplouváme k rumunskému břehu. Vzpomínám, jak před několika dny při srovnatelné plavbě přes Korintský záliv, jsme byli okamžitě odbaveni.

     Rumunská strana nás uvítá dezinfekčním postřikem. Potom se během dvou hodin vyžádá velké množství přichystaných pozorností, ale není to nic platné, stejně postupně přijdeme o nervy, sebevědomí a po zvážení autobusu i o 600 DM.

     Dvanáctihodinová jízda Rumunskem začíná na katastrofálních silnicích s výhledem na okolní pole a vesnice v podobném stavu. Jak se blížíme k Maďarsku, tak se to postupně zlepšuje. Veselejší je i nálada v autobusu, který se po setmění celý rozezpívá. Na výjezdu z Rumunska se znovu zaplatí za údajně přetížený autobus….

     Konečně sociální zařízení a dálnice, to je symbol bezproblémové noční jízdy Maďarskem a Slovenskem. V Brně jsme v pondělí ráno 29. 8. 1997 v sedm hodin.

     Uplynulých deset dní nám různorodostí přepravy rozšířilo znalosti v zeměpisu, umožnilo cenné seznámení s řeckou historií a pro citrusáře bylo zajímavou exkurzí v dosud neprobádaných oblastech. Jen škoda, že jsme si nedokázali vybojovat více času pro náš koníček, obzvláště když Řekové se ukázali jako velmi ochotní a pohostinní. Díky profesionalitě průvodkyně a řidičů se i při nabitém programu našly chvíle na odpočinek u moře. Poděkování patří dvojici Kaňa – Michopulos, jež stáli u zrodu této akce a též druhé skupině sympatických spolucestujících, kteří svou účastí umožnili aby CK pana Trojáčka zorganizovala a uskutečnila tento hodnotný zájezd. 

      

                                                                                                          Petr Broža,  Moravec