Citrusy v Toskánsku Petr Broža, Moravec
Získání informací
I v roce 1999 v tradičním zářijovém termínu cestujeme za citrusy do Středomoří.Tomu předchází dlouhodobá příprava.Při loňské exkurzi dostáváme od Francouzů adresu na firmu Vannuci v Pistoii.O specializovaném citrusářském podniku Oscar Tintori vím od B.Auberta, autora knížky Pepinieres et plantations d‘agrumes.Díky překladu této knížky ing.Piešem ze Slovenska se dovídám o historickém pěstování citrusů ve Florencii.Pilně hledá na internetu ing.Veselý a nalézá v Toskánsku firmy Margheriti, Bruschi, Papini a rovněž i ty výše uvedené.
Zajištění exkurzí
Při zajišťování celé akce angažuji již o vánocích naši rodačku, provdanou ve Florencii..Postupně pomáhá překladem mých písemných žádostí slečna Janíková ze Žďáru nad Sázavou.Především po dva týdny prázdnin každodenně telefonuje do Itálie, až téměř pár dní před odjezdem je vše časově dohodnuto.
Chybí jeden karavan
Velký problém nám způsobil jinak vynikající parťák Laďa Kříž, který prodal karavan a dal se na podnikání.S náhradou přichází z Hradce Králové Tonda Exner, náš známý ze španělského zájezdu.V obdobném obytném karavanu pana Lorence pojedou tři citrusáři z Východních Čech a pro moje kolegy vybojuji čtyři místa.Bohužel na poslední chvíli z pracovních důvodů odmítnou inženýři z Prahy a Ruda Kaňa, který ovšem za sebe zajistí paní Jarmilu, naši loňskou překladatelku ve Francii.K ní sežene kolega Veselý dvě dámy – citrusářku Danu s kamarádkou. Pouze čtvrté místo dle plánu obsadí italsky mluvící Petr z Brna.
Soustředění a poloviční start
V podvečer 1.9.1999 se scházíme ve Střelicích u Brna.Bohužel bez karavanu z Hradce Králové, který hlásí technické problémy. Z důvodu nočního přejezdu hranic vyjíždíme ve 22.hodin v karavanu 1 našeho „dvorního“ dopravce Boba Matouška.Ostatní čekají na svůj vůz u Rudy Kaně, který má za zrušení místa máslo na hlavě a proto jim poskytne na 28 hodin azyl včetně stravy a slivovice.Z technických důvodů bereme do našeho karavanu italsky mluvící Jarku a Jarmilu s mobilním telefonem.Přestěhujeme ji i s dvaceti litry osvědčeného mešního vína a pod tímto vlivem jim přenecháme exklusivní apartmá, tzv.pašiát.Z důvodu překročení povoleného limitu dovozu nápojů do Rakouska, zahájíme ještě před přechodem Hevlín – Laa a.d.Thaya soustředěný útok na snížení uvedeného množství.
Čekání za hranicemi
Rakouský celník po vstupu do karavanu náhle ustoupí od zamýšlené kontroly a posuňkem „ na zdraví“ nás propouští přes hranice.Po pár kilometrech zastavíme a čekáme na druhou polovinu. Až v poledne příští den se dovídáme,že dosud nevyjel a proto v dešti startujeme.První exkurze je domluvena na zítra podvečer.
Po Rakousku na nocleh do Itálie
V Itálii jsme devátou hodinou večer a po dalších osmdesáti kilometrech nacházíme noční stanoviště.Že Alpy jsou už dávno za námi , dokáže plody obsypaný fíkovník.Jeho tmavomodré plody nejenže doplní vitamíny, ale i připomenou zkontrolovat naše zásoby moravského produktu z plodů stejné barvy.
Placenou dálnicí do Toskánska
Toto místo opouštíme v pátek dopoledne a z důvodu časové ztráty využíváme výhody dálnice.Jízdou Pádskou nížinou míjíme Padovu, Ferraru a za Bolognou nás čeká nejnáročnější úsek přes Apeniny.Trasu plnou mostů, tunelů a srázů nám zpříjemní legrační debata našeho řidiče s vysílačkou kolegy z hodonínského kamionu, jedoucího po stejné trase.Dálnice pro nás končí na ukazateli Pistoia a ještě před vjezdem do tohoto toskánské města registrujeme velké množství zahradnických podniků.
Přes Vannucciho k Tintorimu
Nepodaří se nám přesně najít hlavní sídlo firmy Vannucci Piante a jelikož náš objednaný čas 18.hodin mezitím uplynul, pokračujeme do Pescie.Všichni potřebujeme koupel a tak trochu naivně zastavíme v lázeňském městečku Montecatini Terme.Ale, když nenajdeme ani vícekrát osvědčenou kašnu, popojedeme do cíle dnešního dne.Ideální místo najdeme pár set metrů za skleníky našeho zítřejšího hostitele.Hygiena, vaření a hodování zabere velkou část teplé toskánské noci.
Shledání u Oscara Tintoriho
Ranní příprava do gala se protáhne a tak se v kanceláři firmy prezentujeme až před desátou hodinou.Snad jsme tím dali šanci osádce druhého karavanu , kterou po nonstop jízdě za všeobecného jásotu donaviguje až za námi do skleníku Petr Sobotka.Avšak mají v patách místní policisty, které přesvědčí až náš zdejší průvodce, že jsme pěstitelé citrusů a nikoliv konopí.
Prohlídka může pokračovat.
Informace o firmě
Počátek je spojen s Oscarem Tintorim a sahá do začátku šedesátých let pěstováním velkého citroníku, zakrývajícího jižní stěnu hospodářské budovy. V současnosti je firma dobrým příkladem převzetí dědictví Medičejských, kteří již v 16.století pěstovali v Toskánsku okrasné citrusy.Školka produkuje na 20 000 m2 skleníků a 8 000 m2 venkovních ploch 45 000 sazenic ročně.Expedují se v plastových kontejnerech o průměru 15 – 35 cm (cena 600 – 2200, ale i 5000 a 7000 Kč ) a v terakotových od průměru 35 cm ( od 5000 Kč) do průměru 80 cm.Výšky rostlin od 40 do 180 cm.Ale v největších ručně dělaných terakotových nádobách mají i 50-leté citrusy 3–5 m vysoké, původem z volné půdy Sicilie nebo vypěstované od počátku v květináčích.Ty se každých pět let zastřihují a přesazují.Mají značně vyšší hodnotu než rostliny ze sicilské půdy a slouží k estetickým účelům, např. do parků.
Způsob pěstování
Používají netržní – okrasné odrůdy s výraznými plody, květy a listy, či jiným způsobem zajímavé.Typické pro Toskánsko je používání květináčů z pálené terakotové hlíny.Pěstební substrát vzniká z místní hlíny,která se odlehčuje turbou, drtí, kokosovým vláknem a přidávají se hnojiva s mikroelementy.Jako podnož se používá čtyřletý Poncirus trifoliáta a částečně bigarádie.V únoru a březnu, při tloušťce kmínku 15 mm, se roubuje do boku a to pouze vlastními, fytosanitárně kontrolovanými rouby.Rostliny se tvarují v několika různých formách :
Cespuglio – běžný keřovitý tvar.
Rotonda – atraktivní tvar rostliny ve tvaru rotundy.Do květináče se po obvodu napíchá několik bambusových prutů, které se spojí drátem v několika patrech.Výhony se potom různě proplétají kostrou a přečnívající se zastřihují.Docílí se tím též snížení plodící rostliny.
Spalliera – jde o pěstování na stěně.Konkrétně u kontejnerových rostlin se používá převážně delší obdélníkový květináč s bambusovou či laťkovou mřížkou, kterou se pak výhony proplétají.V truhlíku je obvykle více sazenic a umísťuje se např. ke stěně na balkon.
Hotové rostliny tj. s plody a květy se převážně exportují.Nejvíc do Německa, Švýcarska, Rakouska,Belgie, Holandska a Anglie.U nás je můžeme vidět u Starkla v Čáslavi.
Přehled variet
Náš průvodce nám představil následující druhy a odrůdy:
C.aurantium – bigarádie.Především jsme viděli v několika velikostech plodnou myrtolistou varietu C.myrtifolia.
C.clementina - mandarancio = kříženec mandariny a pomerančovníku, především množí remontantní klon.
Kucle, kumandarin, tj. kříženec kumkvatu s mandarinou,v tomto případě klementinou.Má načervenalé plody.
C.limon – Dolce, remontantní , sladké plody po celý rok.
-Ligure, zajímavá selekce z oblasti Ligurie.Vzrůstná trnitá odrůda s velkou produkcí menších až středních plodů s tenkou slupkou.
- Oscar, limonajm, hybrid citroníku a Mexického lajmu.Zde vyšlechtěná a patentovaná odrůda, vhodná do místností.Je
omezeného vzrůstu s velkou úrodností středně velkých šťavnatých plodů s tenkou slupkou.
- Salicifolia, odrůda s dlouhými úzkými listy, které ji daly název (Salix = vrba ).Plody menší, též prodloužené,úrodnost
dobrá.
- Toscana, typický toskánský citroník s menšími plody.
- Vaniglia, okrasný úrodný citroník nekvalitních plodů.
- Variegato, dekorativní, žlutozeleně panašovaný citroník dobré produktivity.
C.limon x C.paradisi - Lipo, kříženec citroníku s grapefruitem ( limon x pompelmo ).Vzrůstná rostlina , vysoce hodnocená pro
její dekorační vzhled.Kvete od jara do podzimu a přináší hojnost velkých příjemně hořkokyselých
plodů.
C.limetta – většinu z nás zaujalo především používání ještě zelených limetek na zdobení aperitivů.
C.madurensis ( zde používají C.mitis ) – plodný bytový citrus včetně panašované variety.
C.medica - Diamante , přední italská žlutoplodá odrůda.
- Rosso , ornamentální odrůda oranžové barvy.
C.reticulata – známá středozemní mandarina, zde značená podle Swingleho klasifikace.
-Murcott, pozdní mandarina zřejmě hybridního původu ( tangor ).Je nejen okrasná, ale má i sytě oranžovou sladkou
dužninu.
Mapo, hybrid mandariny a grepu ( mandarina x pompelmo ).Velmi šťavnaté sladké plody s tenkou slupkou, dozrávají v říjnu.
C.sinensis – Navelina rifiorente, remontantní forma známého pupečného pomerančovníku.
- Variegato, panašovaná odrůda s omezeným vzrůstem.
- Variegato piccolo fructo, panašovaná odrůda s malými plody.
- Pomum Adami, Adamovo jablko, velké listy, květy i plody.Plody zakulacené nebo oválné s hladkým povrchem.
- Salicifolia, hořký pomerančovník, listy úzké a dlouhé jako u smuteční vrby ( lat.Salix ).
- Virgatum nebo Fasciata, plody jsou hladké s tmavě zelenými a žlutými výpěstky.Část listů je panašovaných.
C.aurantium subspecies – Bergamia, bergamot .Plod kulatý, slupka kyselá, charakteristické ostré, nasládlé a lahodné aroma plodů.
C.grandis – pumelo (šedok) z variety Crispatus, strom velkého vzrůstu s velkými listy.Mladé výhony jsou pokryty chmýřím, květy vyrůstají ve tvaru hroznu.Plody jsou značně velké, oválné s tlustou slupkou, dužnina poměrně malá a málo šťavnatá.
Fotili jsme se u rostlin ve velkých nádobách s obrovskou korunou.
C.hystrix - listy této papedy jsou zřetelně rozděleny na dvě části, větve trnité.Plody kulaté se zelenou slupkou, chuť a vůně jsou pronikavé, šťáva velmi kyselá a hořká.
C.limon – běžný citroník, květy a mladé výhony jsou fialově zbarveny, stonek jasně členěný.Plod elipsovitý, více či méně prodloužený, slupka kyselá, nehořká.Poznáváme více odrůd :
- Citratus, plod středně velký až veliký, kuželovitého tvaru, silná slupka, vhodný ke konzumaci.
- Digitata nebo Corniculata, citrus zkroucený.Nejde o samostatný druh, ale prodloužené výrůstky ve tvaru prstu jsou způsobeny roztočem, který napadá květní pupeny a následně deformuje plody.
- Follis variegatis, panašovaný citroník
- Follis variegatis, panašovaný citroník, panašované plody mají červebou dužninu
- Mellarosa, dle Tanaky samostatný druh příbuzný bergamotu
- Neapolitanum, limoncelo z Neapole, nejvděčnější mezi citrony.Aromatické plody s tenkou slupkou, bohaté na šťávu.Listy zelené, květy a plody voňavé.Velikost plodů malá, zakulacený tvar.
- Perettone Canaliculata, rýhovaný citroník, plody střední velikosti s rýhovanou slupkou.
- Peretta, scvrklý plod tvaru hrušky (mohlo by jít o samostatný druh C.peretta)
C.medica – běžný cedrát, rostlina s krátkými listy, květy a mladé výhonky mají fialově – purpurové zabarvení.Velké plody mají silnou vrásčitou žlutou slupku.Odrůdy:
- Florentina, cedrát z Florencie, běžně nazývaný cedrát.Plod malý až střední, zašpičatělý a voňavý.Dle záznamu z r.1674 je známo, že byl dovezen do Florencie v 17.století spolu s dalšími citrusy z Pitrasanty na Ligurském pobřeží.Tam byl ve srovnání s ostatními citrusy oblíbený pro svoji vůni a tenkou slupku.Targioni Tozetti uvádí, že v r. 1660 vévoda Ferdinand II daroval papeži Alexandru VII čtyřicet krásných plodů cedrátu z Florencie, natrhaných na ovocných stěnách v zahradě Boboli.
- Aurantiata, cedrát z Číny, pomerančový cedrát, velký plod se v době zrání zabarvuje do oranžova.
- Canarone, další z odrůd cedrátu
-C.paradisi – grapefruit.Rostlina s velkým vzrůstem, květy v hroznech a velké plody.Předpokládá se, že vznikl z přirozeného hybridu pumela (šedok) a sladkého pomerančovníku, případně z pupencové mutace na pumelu.
C.reticulata - mandarina.Malé protáhlé listy, plody kulaté, na koncích zploštělé, slupka málo přiléhá k dužnině.
C.sinensis – sladký pomerančovník, listy střední velikosti, bílé voňavé květy, zelené výhonky, kulaté plody se sladkou dužninou.
Severinia buxifolia – rod příbuzný citrusům. Listy podobné Buxus sempervirens, trnité větve, plod malé velikosti, při dozrávání černo – fialové barvy.
Poncitus trifoliata – malý poncirus nebo trojlistý pomerančovník, jediný z opadavými listy, odolný nízkým teplotám, žluté kulaté nebo lehce oválné plody, jejichž semena se používají pro výsev podnoží.
Tajná zahrada
Po shlédnutí expozice citrusů a technického zázemí Paolo Galeotti v pravé části nahoře zahrady odemyká vrata a mezi zdmi je zde ukrytá tzv.“Tajná zahrada“.Medičejové zde pouze pro sebe a blízké přátele skrývali vyjímečné a vzácné rostliny z Indie i odjinud.Odtud se pak šířily do ostatních zemí Evropy.Velká část byla zničena ve 2.světové válce a obnovena byla až v r.1993.Některé rostliny byly nalezeny v Římě, ostatní byly vysázeny dle nalezených seznamů.Je zde např. velké množství aromatických bylin a léčivek, většinou v několika různých formách.Naše obsáhlá prohlídka končí, předáváme prezenty a ještě nás průvodce posílá na prohlídku sousední vily Petraia, kam také vstupenka platí.Někteří toho využívají, ale citrusáři musí dokončit fotografování a průzkum vyjímečně označených odrůd.
Přesun do středu Florencie
Odpoledne jedeme do samotného centra kolébky renesance.Hustý provoz půlmilionovým městem klade vysoké nároky na řidiče, ale náš Bohouš se rychle přizpůsobí.Výkon motoru sice neodpovídá rozměrům karavanu, ale zato klakson budí respekt.Zvlášť, když ho náš řidič používá preventivně a dřív než stále troubící Italové.Divíme se mladým řidičům a řidičkám jejichž doslova hejna mopedů předjíždějí zleva, zprava i po chodníku.Kličkují mezi auty stojící na křižovatce a buď předjedou na červenou, nebo se vedle sebe vyrovnají před první automobil a slečny ještě s nedokouřenou cigaretou vyráží při první příležitosti, bez ohledu na barvu semaforu za svými zády.Do samotného středu naše karavany nemůžou a tak vyjíždíme na kopec Bobolino a na Piazzale Galileo zaparkujeme před švýcarským velvyslanectvím, kterému dáme přednost před sousedním volným, ale placeným parkovištěm.
Scházíme do města, kde se odvíjely povídky Boccaccia či Danta Alighieriho a kráčíme po místech, jež jsou spojené s rodem Medičejských, který je navždy spjat s rozvojem umění.Setkáváme se s díly florentských velikánů jako jsou Leonardo da Vinci a Michelangelo Buonarroti či v jejich stínu stojících renesančních tvůrců kterým byli Masaccio,Ghiberti, Brunelleschi a další.Nejprve nás upoutá jeden z největších florentských paláců, velkolepý Palazzo Pitti.Řeku Arno přecházíme (a nacházíme naši překladatelku) kolem zlatnických krámků na historickém mostu Ponte Vecchio.Pak už stojíme na Piazza della Signoria, kde se odvíjely dějiny Itálie.Náměstí vévodí dominanta Florencie Palazzo Vechio a charakteristická stavba Loggia dei Lanzi.Též nás zaujmou sochy jako Michelangelův David, dále pak Judita a Holofernes, Hercules a Caco, sousoší boha Neptuna či jezdecká socha Cosima I.Medičejského.Večerní prohlídka má sice své kouzlo, ale na obrovské stavby blesk fotoaparátu nestačí.Vracíme se tedy kolem světové umělecké galerie Galleria degli Uffizi.
Poloha švýcarského velvyslanectví v těsné blízkosti klidného parku se jeví jako vhodné místo na přespání a když to vylepší náš řidič namontováním mobilní sprchy na záď karavanu, můžeme plnohodnotně prožít dlouhý večer i uvnitř tohoto města.
Ve středu opět scházíme dolů pod Bobolino a navštívíme Giardino di Boboli, městský park rozkládající se za palácem Pitti.Vstupné jako v Castello, tj. přijatelných 4000 Itl.Toto místo koupila r.1549 Eleonora z Toleda, manželka Cosima I., aby ukázali svou zálibu v usměrněné přírodě a ve větším rozsahu než v Castello.V letech 1550 – 1560 zakládal park Niccolo de Pericoli (Tribolo).V jeho práci pokračovali Ammannati, Buontalenti a později dílo dokončil Alfonso Parigi.Nás zajímá místo zvané Isolato, skryté mezi alejemi jako tajná zahrada.Na oválném ostrůvku, obehnaném vodním příkopem je vybudována Hesperidina zahrada s citrusy v terakotových nádobách.Mostek je však uzamčen, ale díky důslednosti přítele Veselého se tam nakonec dostaneme, přestože nemáme sebou překladatele.Pomůže odvolání na Paola Galleotiho, který má v Boboli též část citrusů na starosti.Vyfotím krásné exempláře s mnoha plody.Citrusy najdeme v Boboli ještě na dalších dvou místech, kde je i zázemí (oranžerie), sloužící jako provozní budova a na přezimování rostlin.Pozorujeme zahradníky jak vyměňují vrchní vrstvu půdy a pod ní přihnojují kupodivu i umělým hnojivem.S přítelem Veselým zde ještě dlouhou dobu strávíme studováním odlišných odrůd.
Spořádáním proviantu odlehčíme batohu a šlapeme shánět knihu o citrusech v Castello.V knihovnách většinou drží polední siestu a tak konečně jdeme obdivovat třetí největší křesťanský chrám světa – florentský dóm Duomo Santa Maria del Fiore, jehož červená kopule je vidět ze všech míst města.Spolu s osmibokým Baptisteriem a věží tvoří harmonický celek.Náš čas se naplnil a tak baziliku Santa Croce s náhrobky italských umělců míjíme z uctivé vzdálenosti a podobně i desítky jiných uměleckých skvostů, jejichž prohlídka si však vyžaduje zhruba tři dny…
Do oblasti Pistoia
V odpolední dopravní špičce si ještě Bob s chutí zatroubí a vracíme se klidných částí Toskánska, zaslíbených mnoha podnikům okrasného zahradnictví.Začíná zlobit převodovka, ale kupodivu vydrží až domů.Po cestě zastavujeme v jednom zahradním centru a prohlížíme nabídku pěkných citrusů v moderních tvarech a rovněž i jiné subtropické ovocné dřeviny.
Školka Vannucci Piante
Tentokrát již najdeme hlavní sídlo rozsáhlé firmy.Je 18.hodin, když nás přivítá ředitel firmy a jako průvodce nám přidělí obchodního manažera.Ten zajistí tři otevřené elektromobily, ukáže pedály s volantem a jedeme na plantáže.Rodinná firma Vannucci se zabývá množením okrasných i užitkových rostlin v obrovském sortimentu od nejmenších druhů po vysoké stromy pro všechna klimatická pásma v Evropě.Specializují se na dodávání dospělých již dorostlých sazenic pro konečné výsadby.Z citrusů množí osvědčené okrasné druhy v omezeném odrůdovém výběru, zapěstované v různých tvarech.Ceny v 15 – 30 – ti litrových kontejnerech od 800 Kč, ale např.citroník v truhlíku na balkon rozměru 80 x 40 x 40 cm vedený na mřížkové stěně (spalliera) za 3000 Kč. Také vidíme dospělé třímetrové pomerančovníky, obsypané plody, pro zákazníka ve Švýcarsku v ceně od 16 000 Kč za kus.Odbornou stránku pěstování, substráty či hnojení již mnoho neprobíráme, protože někteří z naší skupiny jsou příliš rozdovádění z jízdy na neobvyklých vozidlech.Náš průvodce by si mohl časté výbuchy smíchu špatně vyložit a tak raději využíváme jeho ochoty a již s rozsvícenými reflektory jezdíme po množitelských plochách nebo středem skleněných či foliových hangárů.Fotím jehličnany, stříhané a pěstované do všech možných i nemožných tvarů nebo plody obsypané několikametrové cicimky, tomely, fíkovníky, japonské mišpule, obrovské exempláře bougaivilleí, různých palem či panašované agave.Zavlažování je kapkové do každé nádoby, ale především všude profesionální systém a pořádek.Na závěr každý dostane barevný katalog firmy, doplníme zásoby pitné vody a odjíždíme s pocitem uspokojení z nevšední exkurze, která byla úplně jiná a při které jsme se dokonale uvolnili a pobavili.Na noc odjíždíme do Pescie a opět zaparkujeme u opuštěné provozovny za školkou O.Tintori.
Dlouhá noc , krátký spánek
V dobré náladě pokračovala noční večeře v několika chodech.Při reprodukované hudbě probíhaly taneční a akrobatické kreace, pozoruhodné pěvecké výkony o přestávkách zpestřené exhibicí mluveného slova v podání Boba, neúnavného vypravěče vtipů a neuvěřitelných příhod.Že se o nás ví, nám decentním způsobem dala najevo projíždějící policejní hlídka.Bohužel v druhém karavanu se ještě nedokázali přeorientovat na jihoevropský režim dne, což náš řidič trefně označí výrokem, že „ v době, kdy oni vstávají, my chodíme spát...“
Pěstitelé v Pescii
Čtvrtek je dnem přesunu na Jadranské pobřeží, ale dopoledne chceme ještě navštívit firmu Papini a naší hradečtí kolegové si přivstanou k návštěvě pěstitele bonsají.V sousedství Papiniho náhodně spatříme sazenice velkoplodých cicimků (Ziziphus jujuba).Po doptání přichází majitel „il principale“ Giusti Alfro, doprovázen přátelským psem a nechává nám rostliny za velmi dobrou cenu.Je to ochotný starší pán a ještě nám ukáže svou hlavní obživu – množení oliv.Rovněž má skleníky se základními odrůdami citrusů, kde názorně vidíme přípravu a řez výstavních citroníků do tvaru „rotonda“.Kupujeme panašovaný citroník, cedráty, olivu a pěknou rostlinou oválného kumkvatu Nagami vstupuje mezi citrusáře i naše překladatelka, avšak nutno podotknout, že dosud bez zápisného.Především jí ukazuje pan Alfro svého svobodného, nezvykle blonďatého syna a na pohoštění nabízí víno.My ovšem především žádáme pitnou vodu k naplnění prázdných kanystrů.Sice již nemáme čas, ale ještě nás dovede k svému příteli, který se zabývá pěstováním květin.Ten pomale představuje několik stíněných tunelů s různými druhy.Vidíme též orchideje a nakonec mezi gerberami vybírá jednotlivé kusy z mnoha barevných variací pro velikou kytici, aby zalichotil našim ženám.I když spěcháme, on se nenechá odbýt a rozvážně zajišťuje každý stonek zásobníčkem vody, dále vypráví o svých zážitcích ze severní a východní Evropy, požaduje výměnou adresy a pokud by jsme neutekli, věnoval by se nám dodnes.
Dálnicí na Jadran
Nabrali jsme zpoždění a jelikož chceme být ještě dnes u moře, vynecháme firmu Papini, kde byli za plotem vidět rovněž krásné sazenice citrusů.Od nejbližšího nájezdu v Chiesina Uzzanese využíváme dálnice a mezi Florencií a Bolognou opouštíme Toskánsko.Skončil citrusářský program a nyní je vše na řidičích.Za obrovského vedra v hustém provozu se jeden druhému ztratí, takže do plánovaného cíle v přímořském Lido di Jesolo, dojede pouze náš karavan, zatímco druhý řidič se na parkovišti u Benátek
skamarádil s Myslivcem.To my již v Jesolo nakupujeme italské nápoje a poté se podaří najít osvědčené místo, kde jsme kampovali v r.1997, při návratu z Korsiky.Po dlouhé jízdě přijde vhod procházka do turistického centra a sklenička Martini.
V pátek u moře
Dopolední budíček nám provede kolega Sobotka, který opět prokáže navigační schopnosti a dovede opožděný karavan.Poté jedna dvojice využívá autobusového spojení k výletu do Benátek.Slunečné počasí nám po celý týden v Itálii přeje a tak opět lenošíme u moře, tentokrát Jadranského.Standovi připomínáme dva roky staré zážitky z této pláže, kterým patří v našich vyprávěních jedno z předních míst.K nim se určitě zařadí nové, protože zcela v režii neudržitelného Bohouše se rozvíjí společné posezení v karavanu.Tomu padnou za oběť nejen veškeré tekuté zásoby včetně dodaného zápisného, ale i sladké či slané pečivo podávané k na kostečky nakrájenému suchému salámu s ementálem.Jelikož zdarma využíváme plážových sprch a toalet, cítíme povinnost přispět do městského rozpočtu, čehož docílíme podporou místního podnikatele,v jehož podniku pokračujeme v krasojízdě.Vybíráme sice nejlevnější nabídku – litrové karafy červeného vína, ale nejen pro jejich počet jsme brzy středem pozornosti...
Naposledy moře a odjezd
V sobotu po vykoupání , obědě a rozloučení odjíždí hradecký karavan i s naší překladatelkou na cestu k domovu.My tolik nespěcháme a tak v poklidu ve čtyři odpoledne roztlačujeme karavan, jehož baterie oslabila trvale využívaná chladnička.Po cestě nakupujeme v supermarketu a neodoláme ani prodejci melounů, jemuž platíme za třicetikilogramové kousky, alespoň podle ceny.V půl desáté večer jsme v Rakousku a tak sjíždíme na vedlejší silnici k přenocování.
Úprk před medvědy
V alpském lese najdeme klidné odpočívadlo a pustíme se do večeře.Horské ticho narušuje pouze ze dvou stran se ozývající praskání větví.Někdo si všimne rozházeného obsahu kolem odpadkových košů, zřejmě se tady přiživuje nějaké zvíře.Další přidá zaručenou informaci o medvědech žijících v této části hor.A když se za sílícího praskotu větví ozve mezi nimi mnohem silnější hluk, který je ve vypjaté atmosféře identifikován jako medvědice hledající mláďata, popadneme nohy na ramena a prcháme do karavanu.Příteli Veselému se ještě zželelo melounu a tak pro něj posílá Standu, ježto on má již děti zaopatřené.Zastavíme až v nejbližší vesnici a přespáváme před zavřeným barem.Naštěstí si nikdo nevšimne jeho názvu a tak spíme klidně.Jmenuje se BAR BEI BRUMMBÄR - Bar u medvěda ...
S melounem přes Rakousko
Ráno vidíme, že tu s námi přenocovali krajané.Avšak Ostravák odpojí Felicii od přívěsu, kde ponechává ženu s třemi dcerami a odjíždí.Dovídáme se, že to není navždy, ale pouze zajel přes horu do Slovinska pro levný benzin.To však není pro náš karavan a tak my tankujeme za šilinky.Dlouze posnídáme meloun a v deset hodin odjíždíme na sever.Přestávky na odpočívadlech jsou stále jednotvárné.Dáme si meloun, navštívíme toaletu a jedeme dál.Jelikož je v karavanu nyní více místa, dojde k tradičnímu obnovení „pašiátu“, jehož pohodlí přijde vhod v dopravní vídeňské zácpě (jiná nepřipadala v úvahu).Před osmou hodinou večerní přejíždíme hranici do Mikulova a v poklidu dodržíme další tradiční zvyk, jímž je večeře za koruny v Pohořelicích.Poprvé za celou cestu nás kontroluje policejní hlídka, jíž se nezdá naše kroužení okolo Radostic, které díky navigování zdejšího rodáka marně hledáme.V Brně jsme kolem půlnoci.
Závěrem
Závěr se tentokrát obejde bez shrnutí celé akce.Vše důležité, co jsme viděli a prožili, je v tomto článku popsáno.Je rozdělen na jednotlivé kapitoly a tak si každý může přečíst pouze to, co ho zajímá.Pro někoho to budou statě o citrusech, jinému může posloužit zeměpisná část k organizaci podobného výletu a pro nás účastníky je to připomenutí těch nejlepších zážitků, aby zastínily ty méně povedené, které se ani nám nevyhnuly.