Tradiční cestování brněnských citrusářů pokračuje i v roce 1998 a potřetí za sebou jedeme ve dvou obytných karavanech. Po loňské návštěvě výzkumné stanice SRA na Korsice využívám informací získaných od francouzských přátel a již před vánoci píši do dvou školek. Hned po Silvestru přichází nabídkový katalog subtropických rostlin s pozváním do citrusových školek v La Londe les Maures na Azurovém pobřeží. Jelikož odpověď z druhé školky v Pujautu nepřichází, obracím se tak jako loni na pana Auberta v Montpelieru. Od něj získávám další adresy a jména na koho se obrátit. Pilně získává další informace také kolega ing. Veselý na internetu. Postupně přichází pozvání a propagační materiály z květinového srdce Evropy - ostrůvku Mainau, z radnice francouzského města Menton a od pěstitele citrusů Oscara Tintoriho v Itálii. Přítel Kaňa přichází s pomocí francouzsky mluvící paní Jarmily a ta vše obětavě telefonicky dolaďuje a sjednává dosud nepotvrzenou exkurzi v Pujautu. Se svými blízkými pak doplní odřeknutá místa v karavanu.
Startujeme z Tišnovska ve středu 2.9.1998. V Brně společně s místními citrusáři přibíráme i dva pražské kolegy. Poslední cestující nastupují ve Střelicích a odtud už míříme k rakouským hranicím. Do zemí evropské unie vjíždíme z přechodu Vratěnín. Přespáváme po půlnoci před Lincem. Ve čtvrtek dopoledne míříme po dálnici na Salzburg. V poledne v Mondsee okusíme vodu solného jezera. Na Německé území vjíždíme bez ubrání plynu a jen letmo pozorujeme opuštěnou celnici. Území Mnichova nás vítá hustým lijákem. V podvečer se blížíme k Bodamskému jezeru a na jeho jižní švýcarskou stranu se dostaneme nakrátko opět rakouským uzemím a to 6.7 km dlouhým tunelem Pfander. Opouštíme EU a švýcarští celníci nám vyměřují týdenní dálniční poplatek 25 CHF. Ale my pokračujeme běžnou silnicí po břehu Bodensee, které se svou rozlohou 545 km2 řadí na třetí místo ve střední Evropě. Pozorujeme malované domy a honosné radnice ve svérázné dřevěné architektuře. Na množství zeleně včetně vinné révy a kiwi se projevuje příznivé jezerní klima. Za soumraku přijíždíme do hraničního Kreuzligenu, který je spojen v jeden celek s německou Kostnicí (Konstanz). Město známé upálením Jana Husa a Jeronýma Pražského nás podrobí kontrole obvyklé při vstupu do EU. Za městem nacházíme parkoviště před mostem na ostrůvek Mainau. Bohužel je zde kempování zakázané a tak se přesouváme na vhodnější místo, čímž se připravíme o vykoupání v jezeře.
Pátek 4.9. patří prohlídce květinového ostrova Mainau, jedinečného klenotu s bohatou tradicí. V roce 1853 jej získal po 500 letém vlastnictví od řádu německých rytířů velkovévoda Fridrich I. z Badenu a položil základní kámen dnešnímu parku a zahradám. Jeho pravnuk švédský hrabě Lennárt Bernadotte vytvořil z těchto začátků jeden z nejslavnějších parků světa. V rytmu ročních období nabízí individuální krásy květin, keřů a stromů.
Po zaplacení vstupného 18 DM na osobu se skupina citrusářů vydává najít expozici citrusů. Nejprve jsme objevili obří trifoliátu s množstvím plodů, které však bohužel nebyly zralé. Dále jsme si prohlédli výstavu jiřin, která zde právě probíhala s desítkami druhů jiřin vysazených pro tuto výstavu již na jaře. Většinu času však trávíme u barokního zámku. Bohužel starý palmový skleník je zbourán a mezi palmami probíhá výstavba nového Palmenhausu o rozměrech 39 x 32 m s maximální výškou 17.64 m. Jelikož má být otevřen až 22.října, věnujeme se na zdejším zámeckém nádvoří citrusové sbírce. Je tu ve stylových dřevěných nádobách asi půl sta různých odrůd citrusů. Jde převážně o pěstitelské rarity, pozoruhodné svým tvarem či barvou listů a plodů. Nejvíce jsou zastoupeny bigarádie - C. aurantium v mnoha podobách. Nejvíce nás zaujaly tyto odrůdy:
- Corniculata - zajímavé plody s bočními výrůstky, vysoce remontantní
- Crispifolia - typ bigarádie Bouquet s oválnými zvlněnými listy
- Fasciata - německy Landsknechthose, velmi pěkná - panašovaná, krásně barevně
plasticky panašované plody
- Foetifera - zvláštní poruchy na kůře plodů, výrůstky a zajímavý příčný řez plodem
- Listata - velmi hezké panašované listy i plody
- Moridus - zvláštní tvarované plody
- Salicifolia - netypické úzké dlouhé listy
- Virgatum - má slabé panašování
- C. myrtifolia - známá myrtolistá bigarádie, obsypaná plody
Atraktivními podlouhlými plody a listy vynikal pontský sukovitý cedrát C. medica - Tuberosa a podobně i jeden kříženec citroníku a cedrátu. Toto křížení zastupuje i odrůda Rubosa. Pěstují zde i dva panašované citroníky a to Foliis variegatis a Ingana vilana. Citroník Cajetanum upozorňuje delšími plody a hrubým zvrásněním povrchu. Na dalších citronících jsou zajímavé především názvy odrůd - Canaliculatum a Bimanmilata. Kříženec pomerančovníku s citroníkem Canaliculata má citrónové plody žlutooranžové barvy s podélně zvlněným povrchem. Pozoruhodně tvarované hrbolaté plody má i kultivar popsaný jako citroník - Peretone Canaliculata. Tyto názvy připomínají samostatný druh bigarádie C. canaliculata /Tanaka č.99/. Pochybnosti vzbuzuje i šedok Conifera s netypickými hruškovitými plody. Zato ihned poznáváme papedu C. hystrix s lesklými tmavě zelenými listy s široce křídlatými řapíky a vrásčitými žlutozelenými plody. Najdeme zde i limety a lajmy. Velkou kuriozitou je i Microcitrus australis, ale bez plodů, pouze s poupaty. Některé odrůdy mají špatné, nebo přinejmenším diskutabilní druhové zařazení. Všechny vystavené rostliny byly zdokumentovány pořízením videozáznamu na videokameru. Jelikož v naší skupině chyběla osoba s aktivní znalostí němčiny nedošlo k pokusu o kontakt s pěstiteli těchto citrusů, ale všichni přítomní se shodli na tom, že zkušenosti s tímto pěstováním citrusů v nádobách by mohly být přínosné i v našich podmínkách a spolupráce by měla být v budoucnu navázána.
Jsme vlastně mezinárodní citrologové a proto přísně zkoumáme celkový habitus jednotlivých odrůd. Výsledky " zkoumání" vzácných odrůd označíme v blízkém bambusovém háji a zároveň získáváme další odvahu a vytrvalost konzumací našich zásob. Paralelně s touto činností zde vzniká nepovolenou dezercí jednoho člena nová odnož citrusáře - bambusník.
Pak již navštěvujeme SCHMETTERLINGHAUS, což je 1.400m2 skleníku, imitujího tropické prostředí, včetně různých jezírek a vodopádů. V mlženém, vlhkém prostředí poletují mezi návštěvníky různé druhy motýlů a usedají nejen na tropické rostliny, ale i na samotné návštěvníky. Je to atrakce pro všechny generace.
Před návratem z ostrova ještě prohlížíme v již skromnějších prostorech masožravé rostliny, orchideje a některé zástupce živočišné říše. V místním obchodu nakupujeme za 4,80 DM pěknou barevnou publikaci o zdejší citrusové sbírce. Prodávané rostliny několika známých odrůd stojí osmkrát více.
Odjíždíme v šestnáct hodin a po pár minutách na chvíli zastavujeme v místním gardencentru, které nabízí též subtropické rostliny včetně citrusů. Já kupuji semena nízkých slunečnic, které tolik zkrášlovaly jimi osázené plochy na Mainau a byly zde získány rouby okrasného bytového citroníku s podlouhlými plody, který byl prodáván pod obchodním jménem Limoncella.
V Kostnici, kde opět přejíždíme do Kreuzlingenu, se švýcarští celníci vyptávají, zda nevezeme jídlo či alkohol. Naštěstí po odmítavé odpovědi neučinili další kroky, protože případná kontrola by jim určitě zajistila okamžité povýšení a my bychom se nesmazatelně vryli do historie tohoto malého uličního přechodu. Po hodině jízdy je naším dnešním cílem Rheifall - Rýnský vodopád v těsné blízkosti Shaffhausenu. Je největším vodopádem ve střední Evropě a Rýn zde padá v šířce 150 m do hloubky 21 m s průměrným průtokem 700 kubických metrů za sekundu. Zaparkujeme v rohu velkého parkoviště, a sestupujeme k řece na atraktivní podívanou. Uprostřed vodopádů je skalní útes, k němuž se dá přepravit na lodi. My si dnešního večera prohlížíme, díky pěší lávce na železničním mostě, pravý břeh Rheinfallu včetně historického mlýna s dřevěným mlýnským kolem.
Cílem dlouhého večera bylo snížení zásob, které se staly předmětem zájmu švýcarských celníků. Zatímco větší část výpravy se tohoto úkolu zhostila zodpovědně a naprosto dobrovolně, někteří obětaví kolegové vzbuzovali dlouhodobou přítomností na toaletě pozornost personálu nedaleké restaurace. Důvodem nebyly zažívací potíže, ale nutnost dobití baterií videokamery a mobilního telefonu v síťové zásuvce. Naopak upřímný smích vyvolala u posledních návštěvnic, opouštějících zmíněný bar, naše noční koupel ve zdejší kašně na náměstí.
V sobotu dopoledne před výjezdem ještě obdivujeme v těsném kontaktu dravost vodopádů na levém břehu. Účel naší cesty nám připomíná trifoliáta, rostoucí u obchůdku se "suvenýry". Od uniformovaného pracovníka parkoviště uslyšíme při odjezdu pěkné české: "Na schledanou". Ještě že tu nebyl večer, nejspíš by nám řekl :"Sbohem".
Odpoledne trávíme na švýcarských dálnicích a postupně míjíme Zurich, Bern a od Lausane jedeme po březích Ženevského jezera /Lac Leman/. Tato severní osluněné část, zvaná díky dobrým klimatickým podmínkám Švýcarská riviera, vzbuzuje naši pozornost a obdiv. Dálnice obchází pohraniční Ženevu a kupodivu i celníky, takže do Francie a tím do EU vstupujeme mílovými kroky, netradičně bez čekání. Drahou francouzskou dálnici brzy opouštíme a do Annecy již vjíždíme po silnici. Bohužel, než pochopíme smysl barev dopravních značek, dostaneme se na jednom z kruhových objezdů do nepříjemné situace. Plyne z toho zdržení, takže lázeňské Annecy již neopustíme a na břehu stejnojmenného jezera nacházíme útočiště v městečku Sevrier. Hitem dnešního večera se stává mešní víno paní Jarmilky.
V neděli dopoledne, před odjezdem z této části Savojských Alp, si ještě dopřáváme koupel v příjemných vodách tohoto ledovcového jezera. Jedeme na Chambéry a od Valence již podél Rhony po silnici N7, která nás v příštím týdnu dovede až do Itálie. V opěvované oblasti Provence, v kraji levandulových polí, v suchém a velmi teplém podnebí, kde se daří zelenině, vinné révě, meruňkám, broskvoním, mandloním a olivám, zastavujeme před městečkem Orange, které již svým názvem symbolizuje blízké citrusy. Hledáme směr do vesnice Pujaut, ve které je naše první citrusová školka. Pomáhá nám okolo projíždějící cyklista, původem z Hodonína. Nakládáme ho do karavanu i s kolem a on nás spolehlivě naviguje vedlejšími silnicemi. Dovídáme se o jeho minulosti v cizinecké legii, odkud byl propuštěn za násilí na nadřízeném. Jeho zážitky by stačily na celovečerní akční film. Svou kompetentnost v tomto oboru potvrdil v cíli naší cesty, kde jeden z karavanů poškodil v těsném místě zeď soukromého pozemku. Museli jsme ho stále brzdit, aby problém s majitelem nevyřešil způsobem blízkým jeho nátuře. Poškozený dostává 200 franků a my se tím vyhýbáme konfrontaci s přivolanou policií, která používá sazby podstatně vyšší. V Pujautu obstaráme pitnou vodu a ti vytrvalejší kořenové odnože cicimku /Ziziphus jujuba/. Jelikož na prohlídku blízkého Avignonu je již pozdě, utábořujeme se na tichém staveništi rychlodráhy, která zabrala část citrusové školky.
V pondělí ráno nás probouzí začínající stavební ruch a tak pro jistotu mizíme z dosahu rypadel a jiných stavebních velkostrojů. Přemisťujeme se na parkoviště před nové zahradní centrum, kde citrusy jsou jednou z položek obrovské nabídky. Jak paní Jarmila dříve domluvila čeká nás exkurze v místních citrusových školkách Pepiniéres Garcin J.C., které řídí Mr. Morad Layouni. Ten nás vítá a přiděluje nám odborného průvodce, jímž je vedoucí úseku produkce laosan Rasasombat Keo. Společným jazykem je francouzština.
Citrusy zde pěstují ve fóliovnících celkem na rozloze čtyř hektarů. Je jich tu celkem čtyřicet po 2 000 rostlinách, které se převážně namnoží v lepších podmínkách Itálie, kde se nachází pobočka stejné firmy, a po dovozu kamióny se minimálně po dobu jednoho roku aklimatizují na zdejší podmínky. Teplotní minimum zde mají -5 stupňů celsia. Pěstují se zde pouze citrusy v nádobách, určené většinou pro bytové pěstování. Všechny rostliny jsou umístěny ve fóliovnících, protože zde lépe rostou a lépe se ošetřují (automatika).
V některých fóliovnících je teplovodní potrubí umístěné pod tmavou podlahovou fólií, které slouží pro řízené nakvétání citrusů, protože rostliny s plody a květy se lépe prodávají a z distribučních důvodů je nutné, aby kvetly všechny najednou. V zajímavém složení pěstitelského substrátu je mj. 20% kokosových vláken a 30% zeolitu, což je vyvřelina vulkanického původu. Prohlížíme si technické zařízení na kapkovou zálivku a rosení, jimiž se každý den přihnojuje slabou koncentrací.
Hnojiva si zde připravují sami, a poměry jednotlivých složek závisí na vegetačním období. Příslušné poměry jsou znázorněny v následující tabulce.
3 - 4 10 32 10
5 - 7 28 14 14
8 - 9 16 7 26
ost. 1 0,2 1,4
V jednotlivých fóliovnících jsou umístěny rostliny stejné velikosti, což umožňuje maximální automatizaci ( stejná velikost - stejná zálivka - stejné hnojení ). Jedenkrát týdně se používá postřik na škůdce - puklice, mineus a další.
Pozorujeme dva pracovníky jak hlubokým řezem "vedou" rostliny k bohaté koruně. Řez rostlin se provádí po každé růstové periodě. Objem nádoby na velikost rostliny je určován počtem plodů na rostlině. Například v 3 litrové nádobě se pěstují rostliny s maximálně 4 plody jestliže jich rostlina má více přesazuje se do 5 litrového kontejneru.
Citrusy se nejvíce expedují v 3, 5, 7 a 10 litrových kontejnerech /65 - 260 F/, ale viděli jsme i 3 - 4 metrové rostliny na paletách za 4 000 F. Ceny nabízených citrusů se mění v závislosti na pásmu prodeje ( čím severněji, tím větší cena ), a na velikosti nádoby rostliny. Rostlinu v nádobě o obsahu 7 litrů a velikosti cca 1 metru trvá vypěstovat 7 let.
Odrůdová skladba není velká. Jako základní sortiment druhů se pěstují nenáročné a dobře rostoucí odrůdy, aby se zajistilo co nejrychlejší dopěstování rostlin k prodeji. Pěstují zde také některé vybrané druhy, ovšem těchto prodávají jen malé množství specielním zákazníkům. Je zde několik citroníků (Eureka, Lunario, La Valette, 2 typy panašovaných, Meyer), velkoplodý lajm (Lime Padova), 3 druhy kumkvatů (Nagami - F. margarita, Marumi - F. japonica, Hong - Kong - F. hindsii), kalamondiny (normální a panašovaný), středozemní mandarinu Blida, klementinu, zástupce satsum (i panašovanou), limetu, bigarádie (včetně myrtolisté Chinois). V nabídce dále čteme pomerančovník, pomelo, bergamot a cedrát. Pan Keo říká, že každým rokem doveze 6 nových odrůd na vyzkoušení a až pojede domů rád by navštívil i nás. Z podnoží používají C. volkameriana, citranž Carrizo a Poncirus trifoliata. Mezi vysetými podnožemi objevujeme i Combavu (C. hystrix), jejíž lístky díky specifické vůni používají asiaté v kuchyni. Vybíráme si menší (levnější) panašované citroníky a kalamondin, Lime Padova, myrtolistou bigarádii, Fortunelu hindsii a Combavu.
Jako obvykle i tentokrát jsme na exkurzi zmokli, takže nabídka horké kávy od Mr. Layouniho přichází vhod. Následkem toho dochází k přetížení sítě a velké tlačenici u kávovaru. Prohlížíme naše fotografie, dostáváme účet za nakoupené citrusy a to s podstatnou slevou včetně fytosanitárního certifikátu, vyměňujeme si další informace a to vše díky překladu paní Jarmily. Mezitím řidič druhého karavanu provedl sekáčem úpravu výfuku za účelem snížení kouřivosti. Vně karavanu dochází k zlepšení, ovšem značně překročené imisní limity hlásí osazenstvo uvnitř.
Po čtrnácté hodině směřujeme k nedalekému historickému akvaduktu Pont du Gard, který byl postaven Římany koncem 1 století př. n. l. jako část 50 km dlouhého přivaděče pitné vody pro město Nemausus ( dnešní Nimes). Tato dochovaná část překlenuje údolí řeky Gard a je konstrukcí jakoby tří mostů postavených nad sebou, přičemž spodní část sloužila jako most pro normální dopravu, prostřední část pro pěší a nejvyšší horní patro, které má délku 275 m a je 49 m nad hladinou Gardu, plnilo úlohu akvaduktu. Plni dojmů opouštíme toto úchvatné dílo z doby císaře Augusta.
Obrovská dopravní zácpa u Avignonu nás okrádá o čas a jelikož ke Středozemnímu moři je stále daleko, prohlídka tohoto města zůstává pouhým přáním. Jedeme na Aix-en-Provence, vyhýbáme se obrovským přístavům Marseille a Toulon a po výměně lanka spojky, provedené potmě a za neustávajícího deště, se již blížíme k moři. Půl hodiny před půlnocí jsme pod La Londe les Maures, v přístavu Port de Miramar. Nalézáme nerušené místo přímo v přístavu nedaleko od pláže, kde trávíme příští dny plné slunce.
V úterý 8. září navštěvujeme v La Londe-les-Maures zahradnickou firmu Jean Rey, která zaměstnává 200 stálých pracovníků a na 150 ha produkuje 7 milionů rostlin ročně. Mr. Francois Taris-Loiry, ten který mi poslal v lednu katalog, nám představuje dvě 4 hektarové provozovny na množení citrusů. Jde o velké fóliové tunely a skleníky. Vzhledem k zimnímu minimu -5 stupňů Celsia na pár hodin po ránu , toto krytí stačí. V roce 1985 zde měli absolutní minimum -15 stupňů Celsia, kdy většina citrusů v oblasti vymrzla, a snad i proto je zde jeden velký skleník vytápěný. Jsou v něm umístěny mateční rostliny ze Sicílie a novinky čerstvě naroubované po nakoupení kvalitních a bezvirózních roubů z Korsiky. Bezvirózní .
Budhovu ruku si zde vyžádá z několika exemplářů přítel Veselý.
Pěstují menší rostliny - v kontejnerech o objemu 1 - 4 litry a opět je prodávají s plody či květy. Aby doplnili prodejní sortiment nakupují větší citrusy ze Sicílie, které jsou po dotvarování určeny pro další prodej. Způsob pěstování je obdobný jako v Pujautu, pouze do substrátu dávají více kokosového vlákna. Zavlažování je prováděno pouze rosením. Hnojiva si zde připravují sami a to tuhá hnojiva, která i prodávají. Hnojiva rozpouštějí ve vodě a aplikují zálivkou na list. Houbové choroby potlačují ventilátory, ale přesto se nevyhnou použití fungicidů. Postřiky také likvidují i běžné živočišné škůdce ( sviluška, puklice, mineus). Velké problémy mají se zemní muškou Sciaridae, jejíž larvy ožírají kořeny a malé mušky (ještě menší než molice ) vylétávají ze země. Citrusy pěstují jak řízkované - citroníky, tak roubované. Jako podnož se používá převážně C. volkameriana. Procházeli jsme pralesem tohoto druhu, kde byly rostliny hustě vedle sebe s terminálními výhony přes dva metry. Podnože se množí převážně řízkováním.
Odrůdový sortiment se skládá převážně z odrůd určených k okrasným účelům: C. madurensis (zde používají starší název C. mitis) - kalamondin ve 3 varietách (2 panašované), kumkvaty (F. margarita, japonica, fukushu), C. aurantium (bigarádie, Bouquet de fleurs, Bouquetier de Nice - méně kvete a je proto obchodně nezajímavý), C. myrtifolia, limonkvat, citroníky - C. limon - La Valette (2 saisons) - hybrid lime (lajmu) a citroníku, bohatě kvete, listy a květy velmi voní, plody bez semen, dále Lunário (4 saisons - stáleplodící), Folies variegata - panašovaný.
K okrasným i užitkovým účelům jsou určeny mandariny C. clementina, C. deliciosa (Commune, Blida), C. reticulata (Murcott), C.unshiu Satsuma, pomerančovníky C. sinensis (Lane Late, Newhall, Sanguinelli, Thompson, Washington navel), tanželo Mapo, C. paradisi.
Rostliny v kontejnerech různých velikostí putují do přímořských zahrádek, studených skleníků, salónů, ale i na terasy a galerie po celé Francii i Německu. Náš průvodce nám ochotně stříhá rouby požadovaných odrůd z matečních rostlin umístěných ve zvláštním skleníku, velmi si ceníme žlutě a bíle panašované variety C. volkameriana. Kupujeme krásně olistěný vychvalovaný citroník La Valette za 40 F, o deset víc stojí pomerančovník Thompson. Velmi spokojeni, obdarováni rouby, dostáváme v kanceláři fakturu s fytosanitárním certifikátem a nové letošní katalogy pro lepší orientaci v prodejním centru firmy.
Zde trávíme několik hodin zítra a pozítří. Zajímají nás samozřejmě citrusy (od nejmenších po 4 metrové rostliny), fíkovníky různých odrůd, cicimek, olivy, vinná réva a další. Já kupuji zakrslý granátovník Punica granatum cv. Gracilisima Nana a bougainvilleu Sanderianu, odolnou do -4 stupňů celsia.
Jelikož se další prohlídka v Mentonu z důvodu zaneprázdněnosti p. Rigollota posunuje na pátek, užíváme slunce i moře, chodíme po okolí, velkolepě vyvařujeme a z důvodu tenčících se zásob kupujeme francouzské víno. Navíc řidiči, snad z pocitu viny za vykouřený karavan, dávají do oběhu slušné zásoby švestkového vitamínu. To, že se nechali inspirovat smogovou komisí v Mostě, bylo přijato se všeobecným souhlasem.
Odjíždíme ve čtvrtek před polednem. V proslulém letovisku Saint Tropez se zastavujeme pro snímek Gendarmerie, známé četnické stanice. Odjíždíme později, a tak Azurové pobřeží pozorujeme převážně z oken karavanů. Postupně za sebou necháváme Cannes, Antibes, Nice a pouze v Monacu si krátce dopřejeme výhled na večerní Monte Carlo. Stojíme u vysoké zdi, kterou zkrášluje několik exemplářů bujně rostoucí fialové bougainvillee.
Souvislá přímořská zástavba přechází v Roguebrune a Menton, cíl dnešní cesty. Jako beznadějný se jeví problém parkování karavanů, nakonec se to podaří přímo u moře, asi 2 km před italskou hranicí. Nejodolnější jedinci vyráží na popůlnoční prohlídku Mentonu a hlavně citrusů vysázených na všech ulicích. Nacházíme bigarádie, pomerančovníky a mandariny.
V pátek vstáváme neobvykle brzy a odměnou je nám východ slunce, které dozlatova osvítí Menton. My citrusáři popojedeme s jedním karavanem před palác Carnoles, kde je placené parkování. Postavil jej v 18 století princ monacký a zároveň s ním byla vybudována zahrada s palmami z Kanárských ostrovů. V současné době je zde společně s palmami vysázena kolekce citrusů, doplněná sochami moderního umění. Správou je městskou radnicí pověřen monsieur Philiphe Rigollot. Jelikož zrovna zajišťuje víkendovou výstavu středozemních rostlin, je dost časově zaneprázdněn. Po delším čekání doveze seznam pěstovaných odrůd a společnou prohlídku odsouvá na odpoledne. Volný čas věnujeme prohlídce města a na náměstí závistivě sledujeme za plotem přípravu výstavy. Hlídající vrátný je nekompromisní a odkáže nás na zítřejší zahájení. Věnujeme se tedy bigarádiím na ulicích a hledáme zbylé plody z loňské úrody. U jednoho domu fotografuji banánovník s plody. Vracíme se na citrusy do Carnoles a když doráží Mr. Rigollot, začíná tradičně hustě pršet. Našeho průvodce to však nezaskočí.
Ve vápenité půdě Ph 8 - 8,8 zde mají na podnožích C. aurantium 347 stromů v 72 odrůdách. Jsou tu příznivé podmínky, teplota klesá v zimě pouze na pár hodin na -2 stupně Celsia. Procházíme mezi jednotlivými stromy a pozornost upoutá na každém kmenu pásek lepivé hmoty. Slouží k zachycování škůdce, vylézajícího na jaře ze země na listy. Je to jednoduché, levné, ekologické a účinnost je zhruba 50%. Před 40 lety zde vysadili malého broučka - predátora na molice a velmi se to osvědčilo - již zde nemají problémy. Na molice se též používá olej. Problémy zde mají s houbovými chorobami, které rozšiřuje voda a vítr. Co se týče odrůd jsou tu obsaženy lajmy, bigarádie, bergamot, papeda Combava, citroníky, cedráty, pomela (grepy), různé typy mandarin, pomerančovníků, kumkvatů, tanžela a tangor. Náš zájem se soustřeďuje spíše na specifické odrůdy, jelikož ty tržní již většinou vlastníme. Poučíme se o zvláštnostech plodu bergamotu, šedoku, zkoumáme růžové pomelo, panašovaný citroník a pomerančovník Buckeye, C. hystrix Combava, hledáme cukrový pomerančovník Meski a lumii Poire du commandeur. Z bigarádií z lítostí odmítáme roub ze zavirované odrůdy Bittersweet, používané na marmelády. Zato se nám líbí Bizzaria se zelenými plody s oranžovými proužky. U odrůdy Granito s úzkými listy, připomíná Mr. Rigollot hypotézu o vzniku C. clementina, kdy otec Clement křížil bigarádie s mandarinou. Velmi nás zajímají cedráty a tak se dovídáme, že odrůda Florence je oranžová a Corsican žlutý. Atraktivní je C. medica Rhobs el Arsa z arabských zemí. V překladu jeho název znamená Chleba zahrady. Má totiž zploštělé jemné a sladké plody, připomínající chleba. V seznamu čteme také C. paradisi Sotchi, který později pan Urban z Korýtek identifikuje jako nám známý Bezsemjanyj. Příště se zeptáme, jak se sem ze Soči dostal. Přítele Kaňu zajímá plody obsypané avokádo odrůdy Achs a náš průvodce ukáže i způsob očkování. Jeho ochota pokračuje a zavede nás na již 8. výstavu středozemních rostlin. Zajistí nám protekční zaparkování a umravní nám již známého vrátného tak, že při našem odchodu salutuje se všemi poctami, náležícími zahraniční delegaci.
Jsou tu soukromí pěstitelé, letos i Tunisané, se svými výstavními i prodejními výpěstky. Navazujeme s nimi kontakty, seznamujeme je s naším pěstováním, které je udivuje stejně jako náš sortiment odrůd a rádi by některé odrůdy vyměnili. Chceme si naložit plodící cedrád Main de Boudha (Budhova ruka), ale zahradník Mr. Edonard Mazzola prudce nesouhlasí - jde pouze o výstavní exponát který není určen k prodeji. prohlížíme si celou výstavu a děkujeme Mr. Rigollotovi, který nám navíc předává pozornost radnice - barevnou složku propagačních materiálů o Mentonu a již nyní víme, že se sem v budoucnu vrátíme.
Nyní se vracíme k moři za našimi dlouhočekajícími přáteli a v 17 30 se loučíme s Mentonem a tím i s Francií. Využíváme levnější italskou dálnici a v okolí San Rema pozorujeme na okolních kopcích obrovské plochy skleníků. Před Janovem odbočujeme a vzdalujeme se od Středozemního moře a v 21 hodin zastavujeme na klidném odpočívadle na přespání.
V sobotu po 9 hodině pokračujeme a dálnici opouštíme u Cremony. Jako loni z Korsiky jedeme napříč Itálií vyzkoušenou silnicí č.10. Nakrátko zastavujeme u velkého zahradního centra a odpoledne u cihlových hradeb u Montagny. Před Padovou výhodně nakupujeme v diskontním supermarketu. Komplikovaně přejíždíme Padovu a na noc nás přijme za Udine městečko Artegna.
V neděli 13.9.98 po osmihodinovém odpočinku vyjíždíme v časných ranních hodinách a bez snídaně do závěrečného dne naší výpravy. Během naší cesty směrem k hranicím horským průsmykem vidíme nádherné přírodní scenérie včetně mnoha vodopádů vyvěrajících v okolních skalách. Itálii dáváme sbohem v půl deváté v Tarvisiu. Následuje hodinová svačina v lese plném hub.
Trvalá jízda přes Rakousko byla ve znamení obnovení pašiátu a podáváno bylo Italské stolní víno. Posádka karavanu č.2 začíná zvolna černat sazemi a v dýchání pokračuje jen s velkým vypětím, jelikož imisní podmínky uvnitř vozu se neustále zhoršují, avšak v očekávání cíle cesty se rozhodují vydržet.
Na hranicích v Mikulově jsme o půl sedmé večer. Po dlouhé době od Kostnice - Kreuzlingenu se opět setkáváme s pasovou kontrolou. Kolem dvacáté hodiny dojíždíme do Brna.
Toto putování za citrusy v karavanech bylo zatím naše nejdelší. Obdivuhodní řidiči najeli bez vystřídání asi 3 500 km, za což jim patří dík a naše uznání. Vzhledem ke konstrukčním možnostem karavanů je to již asi nepřekročitelná hranice.
Novou odrůdovou vášeň v nás vyvolaly pozoruhodné citrusy na Mainau, bezchybně vyšly dohodnuté odborné exkurze v Pujautu a La Londe a podobně i sbírka v Carnoles, kde Mr. Rigollot přidal jako závdavek výstavu středozemních rostlin.
Pro případ dostatku času jsem měl dohodnutou i návštěvu u pěstitele citrusů Oskara Tintoriho v Itálii, ale vzhledem k posunutí akce v Mentonu, to bylo nereálné. Navíc oblast Florencie, to není jenom O. Tintori a oranžerie, ale dle informací francouzů i další pěstitelské firmy. Je to tedy téma na příští rok. Nabízí se zde i možnost "odskočit si" z Livorna na Korsiku. Tento zájezd, stejně jako loňský na Korsice ukázal nutnou přítomnost znalce místního jazyka. A když má navíc jako letos mobilní telefon, je to velký přínos. Bohužel, potvrdila se skutečnost, že program podřízený citrusářům, je pro jiné problematický. Je to zároveň škoda pro citrusáře, kteří se neuměli rozhodnout, dokud byla volná místa.
Petr
Broža
Chtěl bych tímto poděkovat Petru Brožovi jménem všech účastníků za zcela nezištnou a naopak značně časově i finančně náročnou přípravu této výpravy, která se uskutečnila jen díky němu a těším se na další cesty s ním za citrusy.
Ing. Josef Matějka