Podnože jak je znáte i neznáte, díl 1.
MUDr. Marek Svítek
Původně jsem mínil napsat článek pro začátečníky, ale nakonec mi bylo líto nashromážděného materiálu, a tak jsem přistoupil na určité kompromisní řešení. U podrobnějších popisů vždy uvádím krátké shrnutí pro začátečníky, pokročilejší pěstitelé si jistě rádi přečtou všechny informace. Navíc se mi podařilo nasbírat mnohem více poznatků, než jsem měl původně v úmyslu. Proto se článek sestává ze dvou dílů.
Pokud se chceme dočkat u našich citrusů plodů, zpravidla nám nezbývá než je naroubovat, popřípadě si pořídit pravokořenné rostliny pocházející z plodících citrusů. Avšak pravokořenné rostliny nejsou zcela ideální (o výhodách a nevýhodách řízkování zase jindy). Mnohem výhodnější je pořídit si vlastní semenáčky (stačí trocha trpělivosti) a nechat si je naroubovat. Zkušenější pěstitelé si samozřejmě své podnože naroubují sami. Roubování na vlastní podnože nám přináší několik výhod. Zaprvé jsou podnože přizpůsobené našim podmínkám, jejich pořízení je snadné a levné. Vyhneme se ztrátě rostliny, která nepřežila po nákupu aklimatizaci. Pokud zahyne roub, podnož obvykle přežije a lze ji naroubovat znova. Umožní nám lepší výběr budoucí odrůdy – rouby se seženou vždy snadněji než celá rostlina; u vzácných rostlin to platí dvojnásob. Na začátku dalšího povídání bych rád připomenul základní pravidlo; držte se ho a nebudete zklamáni:
Neexistuje dokonalá podnož – výběr podnože je vždy určitým kompromisem.
ždeální podnož by se přizpůsobila široké škále půd, byla by rezistentní vůči chorobám a přizpůsobivá požadavkům na závlahu. Ovlivnila by roubovance pouze v kladném smyslu – plody by rychle zrály, dosahovaly vyšší hmotnosti, obsahu cukrů atd. Taková podnož samozřejmě neexistuje. Je těžké stanovit, který z faktorů hraje nejvýznamnější roli. Na prvním místě stojí zřejmě klimatické podmínky a půda; zde se musí roub přizpůsobit podnoži. Varieta naroubovaného citrusu stojí pak na místě druhém. Pro komerční oblasti je také velmi důležitá odolnost vůči chorobám, výnos a kvalita plodů. Je nutné počítat s faktem, že mnoho podnoží i roubů citrusů je kompatibilních (tj. schopných srůstu), ale řada z nich nikoli. žnkompatibilita se nemusí projevit okamžitě, ale třeba až po několika měsících zdánlivě úspěšného srůstu. Většinou však roub uhyne nebo nevyraší.
Podnože ovlivňují řadu vlastností naroubované odrůdy:
- dobu dozrávání plodů, jejich kvalitu (vnitřní i zevní – vzhled je také důležitý) a velikost
- výnos
- velikost stromu a délku jeho života
- toleranci kvality půdy (stejná podnož se může různě chovat v půdách o odlišné kvalitě)
- toleranci k chorobám a škůdcům
- různé nutriční požadavky
ždeální podnož by měla mít dobře vyvinutý kořenový systém, dostatečně silný kmínek. V komerčních oblastech se roubuje teprve na podnože silné 8-12 mm, nicméně naši citrusáři mají dobré zkušenosti již s roubováním na podnože silné 5 mm. Ve většině případů používáme jako podnože jednoleté až tříleté semenáče. Extrémem je pak roubování na podnože silné pouhých 3 mm – ale při dobrých podmínkách může být úspěšné. Nicméně takto tenká podnož (často jen jednoletá) je s největší pravděpodobností slabá, nemá dobře vyvinutý kořenový systém a hrozí její zánik i po úspěšném srůstu roubu (v podstatě „starý“ roub vyraší a podnož zcela vyčerpá). Tento postup je vhodný pouze pro zkušené citrusáře, kteří si dokáží se zmíněnými nevýhodami poradit.
Existují stovky podnoží jednak přímo z rodu Citrus nebo rodů blízce příbuzných (Fortunella, Eremocitrus aj.). Do následujícího přehledu jsem vybral pouze běžné, vyzkoušené či perspektivní podnože, které jsou až na výjimky poměrně snadno dostupné.
Ještě před 40 lety byla bigarádie nejpoužívanější podnož na světě, představovala asi 75% produkce. Ale po zavlečení viru tristézy jak do Ameriky tak do Středozemí se její používání podstatně omezilo. V současnosti je v širším měřítku používaná pouze v žtálii. Bigarádie vytváří mohutný kořenový systém, skládající se dvou nebo tří mohutných hlavních kořenů a z mnoha kořenů větvících se převážně horizontálně. Takto se chová kořenový systém v propustné půdě. Naopak v jílovité nebo bahnité půdě se kořenový systém omezí na jeden až dva horizontální hlavní kořeny, které rostou maximálně 50 cm pod povrchem.
Bigarádie poměrně dobře snáší zasolené substráty a chladnější podnebí. Snáší pokles teplot k bodu mrazu a nevadí jí přísušek. Vůči vápníku je tolerantnější než P. trifoliata. Také v porovnání s citranží je o něco více tolerantní. Naopak ve srovnání s C. macrophylla je tolerantní méně. Bohužel je poměrně citlivá vůči tristéze a cristacortis. Z houbových onemocnění je citlivá na Armillaria spp., naopak je poměrně odolná vůči Phytophthora spp. Je poměrně citlivá na Nematoda napadající citrusové rostliny.
Bigarádie má dobrou snášenlivost roubů pomerančovníku, citroníku (kromě variety Monachello), mandarin, grepů a bergamotu. Je špatnou podnoží pro cedrát C. medica „Diamante“. Kvalita plodů naroubovaných odrůd je dobrá. Bigarádie je dnes doporučována v komerčních oblastech pouze pro citroníky. Nedoporučuje se pro sladkoplodé citrusy.
Představuje tedy dobrou podnož, bohužel ji znehodnocuje citlivost vůči tristéze, která se objevila už i ve Španělsku a žzraeli. V našich podmínkách je však s úspěchem používána pro většinu odrůd. Představuje velmi dobrou univerzální podnož. Není náročná na pěstební podmínky. Výhodou je rychlý růst semenáčů, které v dobrých podmínkách lze roubovat již po jednom roce. Opatrnosti je třeba při dovozu rostlinného materiálu z oblastí s výskytem tristézy.
Je další mrazuvzdorná podnož, pomalu rostoucí. Citrus ichangensis pochází z Číny a představuje nejseverněji přirozeně rostoucí druh ze všech původních citrusů. Je vysoce mrazuvzdorný, v Číně snáší teploty až -14°C. Pan Šamla ve své knize uvádí zkušenost, že snesl bez úhony -10ºC po dobu 3 hodin. Ovlivňuje kvalitu plodů naroubovaných odrůd spíše nepříznivě a je používán pro citroníky v chladnějších oblastech.
Nebo také pojmenováním „Rough lemon“ je stejně jako ostatní citroníky je velmi citlivý na chlad. Jako podnož se výborně osvědčuje pro svou odolnost proti suchu, navíc není náročný na kvalitu půdy. Roubovanci rychle rostou a brzy plodí. Podporuje sice dlouhověkost, ale naroubované mandariny se nedožívají vysokého věku (zpravidla 15 let). Plody mívají nižší obsah šťáv a horší kvalitu, proto se nedoporučuje roubovat na tuto podnož sladkoplodé citrusy.
Citroníky snadno získáme ze semen. Jsou dobře vzrůstné, nesnáší přemokření a jsou náročnější na teplotu. Kompatibilita s většinou odrůd je dobrá, ale plody bývají horší kvality. Z našich zkušeností však víme, že často je po několika letech zdánlivě dobrého srůstu naroubovaná odrůda odumírá. Je napadán fytoftorou, ale proti virózám je poměrně odolný. V našich podmínkách je použitelný do bytů pro kyselé odrůdy spíše jako dočasná náhrada za kvalitnější podnože.
Rangpur má slabší kořenový systém, je kompatibilní s většinou citrusů . Doporučuje se především pro pomerančovníky a mandariny. Urychluje nástup štěpovanců do plodnosti, příznivě ovlivňuje kvalitu i velikost plodů. Snáší přísušek, vápenaté půdy, vyžaduje teplejší prostředí (byt). Je citlivý na kořenovou hnilobu, xyloporosis a exocortis. Není vhodný do chladných skleníků.
Tento citrus pocházející s Filipín se začal používat před 30 lety v Kalifornii jako podnož pro jiné druhy citrusů. Jedná se o vitální a ve skleníku rychle rostoucí druh. Vůči chladu je citlivější než bigarádie nebo C. volkameriana. Je značně citlivý na baktérie (Pseudomonas syringa) a mal-secco. Proto se pěstuje především ve sklenících chráněný před poklesem teplot po bod mrazu a vzdálených oblastem postižených mal-secco (Deuterophoma tracheiphila). Je vysoce rezistentní na gumózu spodní části kmene a kořenovou hnilobu (Phytophtorae). Je bohužel citlivý na tristézu a xyloporózu, naopak je tolerantní vůči psoróze a exocortis. Je náchylný k napadání nematody Tylenchulus semipenetrans. Toleruje širokou škálu půd od písčitých až po těžké jílovité; snáší i vápenité nebo zasolené půdy. Je vynikající pro přemokřené substráty, je však citlivá na vyšší pH (uvádí se horní limit pH 8 při pravidelné aplikaci chelátů železa). Dokáže některé minerály (železo, hořčík, zinek) vstřebávat ve vyšším množství ve srovnání s jinými druhy podnoží ve stejných půdních podmínkách.
Většina odrůd naroubovaná na C. macrophylla má dobrou snášenlivost a vysokou plodnost navzdory velmi ranné násadě plodů. Proto je vhodná zejména pro později dozrávající variety. Velikost plodů je vyšší, kvalita však o něco nižší ve srovnání s ostatními běžnými podnožemi (podobá se v tomto ohledu C. volkameriana).
C. macrophylla je považován za vhodnou podnož do teplejších podmínek pro později dozrávající variety. Velmi vhodný je pro citroníky (Siracusano, Ragusano) a mandariny klementina, zejména ve vápenatých půdách.
Grapefruit patří ke vzrůstným podnožím. V pěstitelských oblastech se však téměř nepoužívá. Pro nás představuje méně hodnotnou náhražku pomerančovníku, má přibližně stejné požadavky na pěstební podmínky. Naštěpované odrůdy méně plodí. Vyžaduje teplejší stanoviště a dostatek světla. Jako podnož je vhodnější do bytu.
Neboli mandarina kleopatra představuje podnož se slabým vzrůstem. Snáší zasolené
půdy i vysoký obsah vápníku v půdu, je kompatibilní s většinou odrod citrusů.
Naštěpované citrusy však přináší menší plody a v chladnějších oblastech se
neosvědčila. Aplikace chelátů železa je nutná a stromy jsou náchylné ke
kořenové hnilobu (Phytophthora)
zvláštu v přemokřených půdách. Zde je namístě uvést,
že mandariny obecně nepředstavují vhodný materiál pro roubování. Mají většinou
nízkou afinitu, rostou pomalu a jsou citlivé na virózy. Existuje několik
výjimek včetně výše uvedené kleopatry, ale v našich
podmínkách nemají valný význam.
Pomerančovník
představuje snadno dostupnou a poměrně kvalitní podnož pro amatérské pěstování
citrusU. Semena lze
získat ze zakoupených plodů. Semenáče jsou vzrůstné, jeho silný vzrůst však
poněkud oddaluje počátek plodnosti. Střední velikost stromků je přibližně mezi
bigarádií a rough lemonem. Nesnáší poklesy teplot pod
nulu, naopak je tolerantní vůči teplému zimování v bytech s ústředním
vytápěním. Vyžaduje propustné, lehčí pUdy. Pozitivnu ovlivňují kvalitu plodU.
Výnos plodů je vysoký. S většinou odrůd dobře srůstá, velmi vhodný je pro
pomerančovníky a grapefruity. Je velmi citlivý vůči hnilobám kořenů a
kořenového krčku (Phytophtora), především v přemokřených půdách. Proto
komerčně není již jako podnož využíván. Jinak je vůči chorobám poměrně odolný
(s výjimkou psorózy).
C. volkameriana je
velmi vitální a produkuje značné množství polyembryonických
semen malých rozměrů (7000 semen váží cca 530 g). Růst ve skleníku je velmi
rychlý a rostlinu lze roubovat
již ve věku 1,5–2 let.
Kořenový systém se šíří převážně povrchově. Má schopnost přizpůsobit se
vápenitým půdám, dobře
snáší i těžké půdy, částečně i zasolené. Snáší dobře přesazování a je
dlouhověký. Je citlivější
na chlad, avšak odolnější než rough lemon.
Kompatibilita s ostatními citrusy je dobrá. Podporuje bujný vzrůst a vynikající
plodnost. Velikost plodů je značná, kvalita střední až nízká. Podporuje rannější
násadu plodů, ale ve srovnání s bigarádií nebo citranží
'Troyer' má nižší obsah kyselin a menší pevnost plodů.
V polovinu padesátých let byl v Itálii považován
za vysoce slibnou podnož
pro citroníky, protože byl silně rezistentní vůči mal-secco
a poměrně tolerantní vůči kořenové hnilobu (Phytophthora
sp.). Je odolný vůči exocortis
(u nás se však toto onemocnění zatím neobjevilo). Dodnes je V Itálii používán jako
podnož pro citroníky v písčitých půdách. Rozšířený je rovněž v Jižní Americe
(Brazílie, Venezuela, Argentiny) a Jižní Africe. Podle údajů krétských pěstitelů
však bigarádie vykazují vůči zmíněným chorobám vyšší rezistenci. Pokusy v
Maroku v letech 1972–1973 s rouby bigarádie, pomerančovníku, citroníku,
grapefruitu a rough lemon naroubovanými na podnoži C. volkameriana ukázaly, že je podstatně citlivější na gumózu
vyvolanou Phytophthora citrophthora ve srovnání s citranží
'Carrizo', která je naopak velmi rezistentní vůči
této chorobu. C. volkameriana je
střednu citlivý na různé formy „psorózy“
a lignocortis. Je vysoce citlivý na „woody gall-vein
ination“. Je náchylný na napadení nematodami,
ale ukázalo se, že po přesazení se rychleji vzpamatuje ve srovnání např. s
bigarádií. V současnosti je doporučován tedy pouze jako podnož pro citroníky v
propustné písčité půdě a bezmrazém podnebí. Je výhodný zejména pro citroníky,
které nejsou kompatibilní s jinými podnožemi. Např. varieta C. limon ’Monachello’ s ním výborně srůstá, zatímco na bigarádii
je úspěšnost
roubování minimální.
C. volkameriana představuje velmi dobrou podnož,
zejména pro citroníky. Je poměrně citlivý vůči chorobám napadajícím citrusy,
ale v amatérských podmínkách tento faktor nehraje významnější roli. Snáší
zasolené půdy a je poměrně odolný vůči chladnějšímu prostředí.
Již před staletími byl ve starém Japonsku používán jako podnož pro
mandariny unšiu (unshiu, satsuma)
a v zemi svého původu – Číně – pak pro místní mandarinky. V dnešní dobu se rozšířil
do celého světa, především do Austrálie, Argentiny; v Kalifornii je pak v
menší mí.e využíván pro pomerančovníky 'Navel' a 'Valencia'.
Rozlišujeme mj. malokvětou a velkokvětou formu. Roubovanci na malokvěté formu
nejsou tak vzrůstní. P. trifoliata vyžaduje
úrodnou půdu, vyhovuje mu písčitojílovitá, dob.e drenážovaná půda, snáší však i
tužší a vlhčí pUdy. Nesnáší půdy s vysokou hladinou spodní vody a vápenité
(podle literárních údajů do 4–10% aktivního vápníku) nebo zasolené. P. trifoliata snáší plné oslunění i polostín. Je mrazuvzdorný a
tuto vlastnost částečně přenáší i na roub. Třebaže je opadavý, naroubované
citrusy listy neshazují – jejich opad signalizuje poškození roubu.
Poměrně dobře toleruje Phytophtorae a je
rezistentní vůči nematodám citrusů ve srovnání s jinými
druhy. Je rezistentní na tristézu, psorózy, celkem tolerantní
na xylopsorózu, ale citlivý na exocortis.
Ve skleníku roste pomaleji než bigarádie a citranže, na vypěstování silné
podnože je zapotřebí asi dvojnásobné doby. Vykazuje dobrou kompatibilitu se
všemi odrůdami pomerančovníku,
s klementinami,
mandarinkami 'Avana' a 'Tardivo
di Ciaculli', grapefruity a
citroníky. Výjimkou je citroník 'Eureka', který za několik
let po naroubování odumírá. Plody jsou vynikající kvality. Pigmentované odrůdy
jsou lépe vybarvené. Prekurzor tzv. limonina se
nachází v plodech v menší
míře. „Limonino“ je látka, která se vytváří ve šťávu ihned po vymačkání
z plodů a dodává jí hořkou příchuť; zejména odrůda 'Washington Navel' je na ní
bohatá.
Flying Dragon' je perspektivní zakrslá podnož. Japonci dosáhli významných úspěchů
v experimentální pracích s touto varietou jako podnože mandarin unšiu. 'Flying Dragon' snižuje dosaženou výšku naroubované odrůdy a
objem koruny, ale již ve čtvrté sezónu umožní dosažení plodnosti. Třebaže výnos
přepočítaný na jeden strom je větší u klasické formy P. trifoliata, přepočítáno na objem koruny je podstatně větší
výnos u stromů na podnoži 'Flying Dragon'. Kvalita plodů
na podnoži 'Flying Dragon' je vynikající. Plody jsou pevnější
a mohou být sklízeny později. Kyselost není podnoží alterována a plody jsou na
'Flying Dragon' lépe vybarvené. Protože semenáče mají
velmi nevyrovnané vlastnosti, v současnosti se experimentuje s rozmnožováním
pomocí tkáňových kultur.
P. trifoliata představuje vynikající podnož pro studené,
respektive temperované skleníky. Podporuje chladuvzdornost roubů, je
kompatibilní s většinou odrůd. Ideální pro mandariny unšiu, které tolerují na
této podnoži i poklesy teplot k –5 °C. Na půdu je o něco náročnější, nesnáší zasolení a vyšší obsah vápníku.
Citranže jsou kříženci
mezi C. sinensis
a P. trifoliata.
První vznikly ve Spojených Státech šlechtitelskou prací Dr. Swingleho
již v roce 1897. Existující citranže jsou označovány vlastními jmény na
stejné úrovni jako odrůdy.
Známe jich celou řadu, ale jako podnože se dnes nejčastěji používají 'Troyer','Carrizo', 'Musk', 'Savage', 'Benton' aj.
- si získala významné
místo jako podnož pro pomerančovníky a grapefruity v posledních 30 letech.
Poprvé ji vyzkoušeli v
Kalifornii, odkud se po vynikajících výsledcích dostala i do Evropy. Velmi
dobře roste ve skleníku
(stejně jako bigarádie). Semenáče mají vysokou kvalitu (téměř 100% je
jich použitelných pro
roubování). Snáší rovněž široké rozmezí kvality půd od písčitých po jílovité.
Ve zkouškách prováděných
roku 1964 v Itálii se ukázalo, že toleruje i vápenitou půdu (až se 45%
obsahem vápníku, z toho
10–13% aktivního). Je citlivá na nedostatek zinku. Snáší studené podnebí
a chladuvzdornost přenáší
i na roubovance. Je kompatibilní se všemi odrůdami pomerančovníku, grapefruitu
a mandarin. Vykazuje inkompatibilitu s citroníkem 'Eureka'
a tangelem 'Mapo'; naopak
dobře srůstá s
nucelárním klonem 'Femminello comune'.
Kmen podnože zpravidla přirůstá rychleji
než naroubovaná odrůda a
vytváří tak mohutný podpůrný systém pro výživu štěpu. Vytváří hluboký kořenový
systém s výrazným kůlovým kořenem, proto je výhodný do suchých, hlubokých půd.
Přináší vyšší produkci plodů u pomerančovníků, mandarin i grapefruitů než
bigarádie. Také plody jsou kvalitnější, jejich zbarvení je výraznější (vyšší
obsah antokyanů) a mají nižší obsah kyseliny citrónové.
Hlavním nedostatkem je tendence plodů ke zmačkání kůry a vysoký obsah kyselin v
chladnějších oblastech. Podporuje významně růst štěpu podobnu jako bigarádie a
tedy lépe než P. trifoliata
nebo mandarina kleopatra. Mimoto je rezistentní na Phytophthorae, ale
citlivý na Armilaria mellea
podobně jako bigarádie. Jeví se tolerantní vůči tristéze, psoróze,
xyloporóoze, je citlivý na exocortis.
- nevykazuje žádné
zásadní rozdíly oproti odrůdu 'Troyer'. Na rozdíl od
ní však dobře toleruje nematoda Radopholus similis. Pochází ze zkřížení P. trifoliata
x C. sinensis
'Washington Navel' podobnu jako citranž 'Troyer'.
Vytváří spíše povrchový, horizontální kořenový systém cca do 50 cm pod
povrchem. Dosahuje vyšších výnosů při naroubování pomerančovníku Moro. V současnosti
představuje nejrozšířenější podnož na Floridu, kde zaujímá asi 30 % všech
používaných podnoží. Také ve Španělsku je patrně nejpopulárnější podnož 'Carrizo' (podle údajů z Kalifornie ve srovnání s P. trifoliata
přispívá 'Carrizo' k produkci větších plodů s tenčí
slupkou).
Jste-li majitelé chladnějších skleníků, je citranž pro vás jako stvořená.
'Carizzo' se svým mělkým kořenovým systémem je téměř
ideální. Obecně mají citranže dobrou kompatibilitu s jinými citrusy a nebývají
příliš náročné na pěstební podmínky. Plody naštěpovaných odrůd jsou kvalitní,
podle australských výzkumů obsahují nejvyšší obsah cukrů ('Benton',
'Troyer', 'Carrizo') ve srovnání
s jinými běžnými podnožemi. Dob.e snášejí chladnější podmínky, v zimě vyžadují
vegetační klid.
Citrumelo je kříženec P. trifoliata a C. paradisi, má
střední až silný vzrůst. Citrumelo se jako podnož rozšířilo nejprve na Floridu
koncem osmdesátých let. Poměrně dobře se přizpůsobuje stanovištním podmínkám,
dobře odolává nižším teplotám. Není však vhodné do vápenitých půd. Příznivě
ovlivňuje množství i kvalitu plodů, mírně oddaluje nástup plodnosti. Je celkem
odolný vůči
chorobám, zejména tristéze,
exocortis a xyloporóze a
také některým nematodám. Zatím však
není příliš rozšířený. Přesto
už je známo několik odrůd inkompatibilních s touto podnoží – brazilský pomerančovník
'Pera' a některé pupečné pomerančovníky. Představuje možnou perspektivní
podnož do budoucna.