Na návštěvě v zahradnictví pana Eisenhuta v San Nazzaro ve Švýcarsku

ing. Jaroslav Ryšavý, Praha

V roce 2004 jsme společně s pražským přítelem Seluckým a přítelkyní Srnkovou navštívili zahradnictví v San Nazzaro u jezera Lago Maggiore (nedaleko Locarna) pana Otto Eisenhuta ve Švýcarsku. Vlastní cíl cesty se nachází téměř na italských hranicích, takže nelze se divit, že se zde mluví jak německy, tak italsky. Internetové stránky zahradnictví jsou vesměs psány italsky a pan Eisenhut zveřejnil i stručný popis vzniku (jak uvádí dějiny) svého „království“ „Parco Botanico“

Silniční vzdálenost Prahy od uvedeného cíle naší cesty je cca 760 km. Při zapomenutém podrobném plánu města Mnichova doma se v tomto okamžiku stala cesta poněkud komplikovanou na jeho průjezdu. Druhým obtížnějším bodem byl přejezd na hranici styku tří státu – Německa, Rakouska a Švýcar. Pochopitelně jsme drobet „zakufrovali“ a místo předpokládaným pokračováním z Německa do Švýcar, jsme si to uháněli do vnitrozemí Rakouska. Svůj omyl jsme si velmi brzo uvědomili a nezbývalo nic jiného než se stejnou trasou vrátit do zmýleného bodu. Pak již cesta probíhala bez problému a průjezdu tunelem San Bernardino jsme odpoledne kolem 18,00 h byli v zahradnictví Eisenhut.

Starý pán (majitel) byl toho času hospitalizován, takže nás přijal jeho syn, který byl vůči nám velmi vstřícný. Snad tomu i částečně prospělo, že jsem mu přivezl jedenáct roubovanců o kterých jsem předpokládal, že je ještě ve svých sbírkách nemá a jako malou pozornost nás tří – typický český destilát – Becherovku.

V uvedený den již mnoho času nezbylo na vlastní prohlídku a naší starostí bylo zajistit si ubytování na jednu noc. I v tomto případě nám pomohl mladý Eisenhut, když nás poslal k jeho známému, majiteli pensionu,nebo menšího hotýlku jehož majitelem byl Mateo. Zde jsme našli opět vstřícné porozumění v podobě výhodnější ceny – 30 €/za osobu a noc, včetně snídaně, protože majitel nám fandil ve fotbale. Byli nám přiděleny dva dvoulůžkové pokoje (tedy žena solo, muži společně).

Po snídani a překrásném výhledu na jezero Maggiore (pension se nachází ještě výše ve stráni nad zahradnictvím Eisenhut) jsme se vypravili opět do cíle našeho zájmu do zahradnictví.

Zde jsem opoměl sdělit velmi důležitou věc a to, že zahradnictví Eisenhut se nezabývá jenom citrusovými rostlinami, ale že jeho (a podle vyjádření p.Eisenhuta) větším prodejním artiklem v současnosti jsou azalky, magnolie, kamelie a rododendronů (např. magnolie jsou některé vysoké 8 až 10 m, a p.Eisenhut mateřských rostlin má přes 450 druhů a skoro každá má dostatek místa ke svému vývoji). Těch jak jsme si povšimli v překrásných barvách je všude nepřeberné množství. Když už jsem se zmínil o druhém pěstitelském zaměření zahradnictví je jistě zajímavé, že se p.Eisenhut vyjádřil v tom smyslu, že prodej citrusových rostlin velmi stagnuje. To mělo za následek, že ze svých 15 zaměstnanců musel jejich stav zredukovat na osm.

Zahradnictví o rozloze 17.000 m2 se nachází na jižním svahu a je ohraničeno dvěmi horskými potoky. Ten pravý při pohledu ze zahradnictví do sváhu má pro její provoz mimořádný význam. V dnešní době kdy cena vody neustále roste (v současné době včetně stočného je v Praze 44,36 Kč/m3) má zahradnictví nesmírně výhodný kapitál v možnosti odběru prakticky neomezeného množství vody. Konkrétně Eisenhutovi to řešili tak, že měkkou horskou vodu-pramen přivádějí do většího betonového bazenu, kde se voda ve velmi příznivém klimatu ohřeje. Odtud je již pomocí čerpadel rozváděna do jednotlivých potrubních vedení. Důkazem výhodnosti tohoto řešení bylo i to, že se vodou nijak nešetřilo a s podivem jsem zjistil, žer některé partie jsou vodou dočista zahlceny. V našich podmínkách (pokud by si to solventní pěstitel dovolil) by podle mého názoru většina rostlin uhynula na uhnilý kořenový systém. Zde ve velmi teplém prostředí rostliny naprosto neprotestují a domnívám se, že ta přemíra vlhkosti jim dokonce svědčí. Proto se nelze divit, že v některých případech se obsluha „vodního hospodářství“ ani nesnaží držet v přijatelných mezích „pitný režim“ rostlin a jak jsme viděli, byly zahlcovány.

Další, pro naše prostředí nepředstavitelnou, výhodou dané lokality jsou meteorologické podmínky. Počasí v zimě je velice jasné s bezmračnou oblohou. Mrazová perioda (střed prosince až začátek března) trvá nejméně 30 dnů, avšak maximální chladno je jen -1 °C a -4 °C, nanejvýš -9 °C. To je ideální klima pro pěstováníí okrasných rostlin. Podle sdělení spolumajitele zahradnictví v zimě postrádají svítící slunce, které v létě pochopitelně svítí od časného rána do pozdního věčera a to v dobrém úhlu paprsků ke sklonu jejich pozemku, což dává mimořádně příznivé podmínky pro jejich rostlinné druhy. Květová nádhera je každým rokem překrásným zázrakem přírody. K tomu přistupuje přes 950 kameliových druhů a cca 400 azalkových a právě tolik rododendrových, včetně několika vzácných koniferů a mnoha dalších rostlin.

Vzhledem k uvedeným nejnižším zimním teplotám jsme objevili několik citrusů ve volné přírodě. Zejména nás zaujala drobnoplodá mandarina SHEKWASHA (C.depressa HAYATA)

a jiné druhy.

Po vrstevnici svahu je velký několik desítek metrů dlouhý a široký skleník. V jeho zadní části jsou potom ve velné půdě mateční rostliny, z kterých je odebírán roubovací, nebo očkovací materiál. Přes uvedené pěstební podmínky i zde vlivem zimního období 2003/2004 došlo k dost citelným ztrátám a poškození několika matečních rostlin. Kromě velkého skleníku je v kolmém směru na uvedený jiný, poněkud menší, kde jsou převážně umístěny semenáčky (poncirusů) k jejich dalšímu použití.

Všechny (nebo téměř všechny) roubované citrusové rostliny v nádobách byly v době naší návštěvy umístěny venku ve volném prostranství podél většího skleníku. Jejich rozsah co do počtu, pestrost jejich druhů a zdravý růst bez škůdců nás doslova přiváděl do transu (to pochopí pochopitelně jen zapálený citrusový fanda). Zejména nás fascinovaly od začátku C.sarcodactylis – Budhovy ruky, které byly již v prodejní velikosti obtěžkány jedním až čtyřmi plody. To byly klony s tzv. otevřenou rukou. Domníváme se, že to byly roubovanci, jejichž mateční rostlina byla importována z USA, jakož i některé další. B.ruky se zavřenou byly ve stejné velikosti, ale bez plodů. Z vlastní zkušenosti vím, protože i uzařenou ruku vlastním, že její první plody nasadila až cca po 7 letech.

Obcházeli jsme všechny citrusy ze všech stran a moje osobní představa byla, že požádám o

některé rouby. Za tím účelem jsem si doma podle internetových seznamů zahradnictví připravil soupis kolekce, kterou bych rád získal. Tato snaha však vyšla do stracena, protože Eisenhutovi vedeou rostliny jen podle přidělených pořadových čísel. Mou smůlou bylo, že pracovník p.Isidoro, který se u Eisenhutů zabývá výhradně citrusovými druhy byl mimo zahradnictví. Mladý Eisenhut zřejmě nebyl natolik seznámen se situací, respektivě neměl tolik volna, aby se nám detailně mohl věnovat a jednotlivé druhy bezproblémově našel.

Přes uvedené nedostatky byl nám velkoryse poskytnut naprosto volný pohyb po areálu, abychom si z matečných rostlin vybrali co chceme za rouby. A zde byl kámen úrazu, protože rostliny nebyly nijak seřazeny a tudíž orientace v druzích byla velice nepřehledná.

Osobně jsem si kromě roubů ( 19 ks)vybral dvě hotové rostliny v nádobách. Stejně tak učinili i moji spoluúčastníci. Při finančním vyrovnání, celkem jsme odebrali jen 5 rostlin, jsme dostali velice příznivou cenu 50,- SFr, tedy jen 10,- SFr za/rostlinu, což v tehdejším kursu představovalo jen 210,- Kč ( v mém případě C.sarcodactylis byla největší rostlina se třemi

plody = 210,- Kč !!! cena neuvěřitelná). Dodnes nechápu, proč jsme se tak drželi při zemi, když finančních prostředků v cizí měně jsme měli dostatek.

Nebudu zde vypisovat všechny druhy a variety citrusů, které ve svých sbírkách má zahradnictví Eisenhut. Pokud někdo bude mít zájem zjistit rozsah sbírky a sortiment , lze navštívit webové stránky www.eisenhut.ch.

Bohužel jeden z naší skupinky musel být následující den v Praze, takže jsme jinak nepocopitelně svoji „misi“ předčasně ukončili. I v tomto případě dodnes lituji, že naše návštěva byla tak zbytečně krátkou.

Ještě při zpáteční cestě jsme se zastavili na ostrově Mainau v Německu. Nepředpokládali jsme, že bude ještě možnost vstupu, protože bylo něco málo po 18,00 h. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se u pokladny dozvěděli, že mají otevřeno do 21,30 h, což bylo pro nás velmi příznivé. Navíc dva z nás jako důchodci jsme platili za vstup jen 4,60 €, když normální vstupné bylo 9,60 €.

Nebudu zde rozebírat v jak špatném stavu jsou unikátní starší druhy citrusů na ostrově. Byl jsem zde již potřetí, takže mohu posoudit jejich klesající pěstební úroveň. Výhodou naší návštěvy v této pozdější době bylo, že na ostrově bylo velmi málo návštěvníků, kteří se buď věnovali relaxaci, nebo trávili zbytek dne v místní restauraci.

Odjezd byl cca po 1,5 h non stop do Prahy (opět s problémem průjezdu Mnichoven).

Závěrem bych chtěl ještě uvést, že pravděpodobně dobrým dojmem na Eisenhutovi udělal p. Petr Broža z Moravce a tím na celý citrusářský zájem v Česku. Navíc zde strávil celé dva dny a věnoval se plně více problematice jejich a své sbírky. Přesto i my jsme byli vyzváni, abychom např. e-mailem napsali co bychom chtěli za rostliny a ty nám budou připraveny k odběru. To je myslím dobrým příslibem na možnou budoucí spolupráci.