Citrus medica aneb Za cedráty v Kalábrii II                       Petr Broža

 

            V minulém příspěvku „Za cedráty v Kalábrii“ jsem se zmínil o nutnosti věnovat se cedrátu podrobněji a proto vznikly následující řádky.

 

Historický, kulturní a náboženský původ cedrátu

 

            Dnešní Citrus medica – cedrát znali v Antice jako Malus medica, Malum felix anebo jednoduše Citrus, kteréžto jméno použil botanik Linné o mnoho století později k označení celého rodu Citrus. Pojmenování „ medica “ sice naznačuje původ v Médii, což je úrodný kraj při řece Eufrat, ale dle různých učenců pochází buď z Číny nebo Indie. Trvající mystérium o jeho původu dodalo cedrátu svatozář orientální legendy.

Rovněž panují rozdíly v názoru, kdy se cedrát dostal do Středozemí. Podle některých pěstovali tento citrus již Židé v Mezopotámii před 4000 roky v nejstarším městě Ur a odtud ho donesli do Sýrie a Evropy. Killermann našel v sumerských sutinách semena, která byla s určitostí identifikována jako semena cedrátu z let 4000 před n.l.

Písemné záznamy o něm zanechal zakladatel botaniky Theofrastos kolem roku 313 př.n.l.

Plod cedrátu – Etrogu byl vyražen na židovských mincích z doby Šimona Makabejského (66 – 70 n.l.) 

Rutilio Palladio hovoří o cedrátu, jako o prvním citrusu v Itálii, jak dokazují kresby v Pompejích.

Další učenci tvrdí, že ho vysadili v Řecku oddíly Alexandra Velikého v 3. století př.n.l. Odtud se dostal na Egejské ostrovy, Sardinii, Korsiku a za císaře Hadriana i do okolí Neapole.

Jiné zdroje předpokládají, že do Itálie pronikl prostřednictvím helenizovaných Židů v místech zemědělských kolonií Velkého Řecka mezi 3. a 2. stoletím. Tito Židé sem přinesli cedrát jako svůj symbol, o čemž svědčí kresby a nápisy v římských katakombách. Dle Flaviuse znali Židé cedrát již v dobách pobytu v Egyptě. Při exodu Židů do Zaslíbené země dle tradice sám Bůh ( Jahve ) označil v přikázání Mojžíšovi cedrát jako jednu ze čtyř rostlin na rituální používání během svátku Sukkoth ( část bible Leviticus 24-40 ).

Zbylými třemi rostlinami jsou palmová ratolest, větvička myrty a vrba. Všechny mají velmi pozitivní a mírumilovný význam vůči celému světu. Svátek Sukkoth je jednou v roce, trvá sedm dní s tím, že oslavován je osm až devět dní.

Dalším jeho symbolem, připomínající útěk z egyptského otroctví je čtyřstěnné přístřeší z větví „šiator“ s jednou chybějící stěnou a střechou pouze z palmových listů, přes které prší a jsou vidět hvězdy. Chybějící stěna je symbolem otevřenosti k těm, co nemají přístřeší. Ortodoxní Židé staví tento stan u svého domu dodnes – ve městech třeba na balkonu, a děti v něm jí a spí. Proto před svátkem Sukkoth kupují Židé tento plod cedrátu – Etrog za velké peníze, například v USA stojí asi 40 dolarů a k tomu cena přepravy - např. z Kalábrie. V nepříznivých dobách jej Židé získávali i přes nepřátelské okolí, celní bariéry či nespravedlivé zdanění. Plod je uchováván v přístřeší šiator ve speciální Etrog – krabičce v měkkém loži, aby se nepoškrábal. Internetový vyhledávač obrázků najde po zadání Etrog (nebo Ethrog) mnoho krásných krabiček.

Tento plod musí být celý a čistý, tedy „košer“. Z toho plynou podmínky pěstování, například má být z neštěpované rostliny. Dále má být strom zdravý, každý sedmý rok odpočívat – bez sklizně, nesmí být hnojený odpadem ze „špinavých zvířat“ (například prase, raci, škeble atd.). Plody musí být nepomačkané, správného kónického tvaru, pěkné na pohled a s perfektním vrcholem.

Na www.flohrsesrogim.com  nabízí obchodníci celé Esrog – sady k oslavě svátku Sukkoth. Sada obsahující jeden plod cedrátu, jednu větev datlové palmy, dvě větvičky vrby, tři větvičky myrty, je zde nabízena od 35 do 180 dolarů a nejkrásnější sady jsou za 500 dolarů i více. Izraelský cedrát v sadě má „pitom“, italský cedrát je bez „pitom“. Plod s „pitom“ (v překladu pěkný či krása) je více „košer“, protože dle bible má být ovoce „celé“. Pitom je neodpadnutá část květu – pestík nesoucí bliznu (angl. stylus), která zůstala srostlá s kůrou plodu. Schopnost ovoce na neopadnutí „stylus“ se v angličtině nazývá „persistent stylus“ a její výskyt je u různých odrůd cedrátů i ostatních citrusů odlišný.

Já jsem je mimo cedrátů pozoroval na bergamotu a také jsem pitom viděl u přítele Hoška v Chotěboři na mandarině C.unshiu (satsuma). Přítel Vladimír měl za několik roků mezi tisíci plody šedoku pouze čtyři kusy s pitom. Pokud nemá cedrát pitom, tak to nevadí, horší případ je, když pitom byl, ale je ulomený, tedy ovoce „není celé“. Jde o podobný problém, jako když je ovoce poškrábané.

 

C.medica s pitom (BZ Helsinky), foto P.Broža

 

šedok a cedrát – oba plody mají pitom, foto Vladimír Rosenfeld

C.unshiu p.Hoška, foto P.Broža

 

            Pro tyto potřeby se pěstování cedrátů rozšířilo do mnohých oblastí, kde byli vhodné pěstební podmínky. Velký trh na Korfu opustili Židé po pustošení v předminulém století a přešli do Itálie na kalábrijskou produkci. Až do druhé světové války jezdili Židovští obchodníci do Kalábrie a zde řídili sběr nejlepších plodů a jejich zasílání do velkých komunit ( Londýn, New York, Hamburg, Oděsa ).

            V současné době je tato činnost omezena na Kalábrijskou oblast Riviera dei Cedri ( Riviéra cedrátů nebo také Pobřeží cedrátů ). Každoročně tu místní katoličtí venkované doprovází židovské rabíny, kteří během svého pobytu neúnavně navštěvují cedrátové plantáže a hledají nejhezčí plody. Tito rabíni jsou vidět na obrázcích webové stránky www.cedrocalabria.it .

Číňané používají Citrus medica na parfémování místností a varieta Sarcodactylis – Budhova ruka má svůj náboženský význam v buddhismu.

            Mimo historický a náboženský význam má cedrát velký význam v medicíně a potravinářství, což dokazovala i nejprestižnější antická lékařské instituce Západu Scuola Medica Salermitana.

            V léčbě měli své místo listy, květy, kůra i šťáva. Tyto vlastnosti dále používali a cedrát pěstovali basilejští mniši v západní Kalábrii, později Normané, kteří stavěli akvadukty na zalévání rozsáhlých plantáží.

Vůni květů společně s malými i zralými plody na jedné rostlině opěvovali středověcí básníci. Je

pozoruhodné, jak vlastnosti tohoto, tehdy poměrně málo známého stromu, staly se tématem mnoha chvalozpěvů a jiných uměleckých děl. V 16. století se citrusům věnovali v botanické zahradě v Pise studenti a specialisté medicíny.

Cedráty spolu s dalšími citrusy pěstovali florentští Medičejové, jejichž pěstování v nádobách s úklidem na zimu se v Toskánsku udrželo dodnes v zahradách Castello, Boboli, Garzoni a dalších. Tento způsob pěstování se stal módním v šlechtických kruzích a rozšířil se do zámeckých oranžérií daleko za hranice Florencie.

O cedrátech psali básně a úvahy známí básníci a myslitelé. Osmnácté století není jen stoletím myslitelů, ale i botaniků. A tak v roce 1735 dává Linné cedrátu dodnes platný název Citrus medica. V této době začíná komercializace pěstování cedrátů a jejich zasílání židovským komunitám. Přestože je to století osvícenství a tolerance, rakouská císařovna Marie Terezie velmi citelně zvýší taxu na italské cedráty pro Židy v Čechách, na Moravě, Slezsku a Haliči.

            Výše zmíněný botanik Linné uspořádal tehdy známé variety cedrátů do následující tabulky:

 

Variety cedrátů

 

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Odrůda                        Varieta                        Botanik               Lidový název

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Citrus medica               Vulgaris                      Risso                  Cedro comune di Diamante

                                                                                                          (diamantový)

    “           “                 Cedra                         Desf.                   Cedro comune di Corsica

                                                                                                           (korsický)

    “           “                 Cucurbitana                  Fetr.                    Cedro poncino cucurbitato

                                          (tykvový)                                                     (pontský tykvový)                  

    “           “                 Tuberosa                      Risso                   Cedro poncino tuberosa

                                          (sukovitý)                                                   (pontský sukovitý)

    “           “                 Maxima                       Risso                   Cedro poncino a grossi frutti

                                                                                                           (pontský hruboplodý)

    “           “                 Judaena                       Hort                     Cedro poncino degli ebrei

                                                                                                           (pontský židovský)

    “           “                 Sinensis                       Hort.                    Cedro poncino della Cina

                                                                                                            (čínsky)

    “           “                 Digitata                        Hort                     Cedro poncino digitato

 (prstový)                                                ¨          (prstový)

    “           “                 Cornuta                       Risso                   Cedro poncino a frutoo cornuto

              (rohatý)

    “           “                 Salodiana                     Duh.                    Cedro vero di Salo

               (ze Salo)

    “           “                 Florentina                    Risso                    Cedro vero di Firenze

                 (z Florencie)

    “           “                 Elongata                      Duh                      Cedro vero a frutti allungati

    (prodloužený)

    “           “                 Rugosa            Risso                    Cedro vero a frutti rugosi

    (vrásčitý)                                                        (s plodmi vrásčitými)  

    “           “                 Romana                       Vilc.                      Cedro limone di Roma

                  (římský)                                                         (cedrát limon z Říma)

    “           “                 Costata                        Duh.                     Cedro limone a frutti costoluti

    (žebernatý)

    “           “                 Glabra                         Risso                    Cedro limone a frutti lisci

     (hladký)                                                          (cedrát limon hladkoplodý)

    “           “                 Limoniformis                Risso                    Cedro limone a frutti limoni­formi

                                                                                                                (tvaru citrónu)

 

Popis cedrátu

 

Všechny variety cedrátu je možné zařadit do 2 velkých skupin:

a) cedráty kyselé, jejich výhonky a poupata jsou zbarvené do fialově-červena a dužina kyselá.

b) cedráty sladké, výhony zelené, květy bílé a dužnina bez kyselin.

Cedrát je strom s nízkým větvením. Větve jsou chráněné dlouhými trny a jsou pevné, čímž se liší od citroníku. Listy jsou široké, dlouhé, proměnlivé, tuhé, hladké, prodlouženého tvaru s vystouplým základním žilkováním ( nervaturou ), které se zmenšuje při vrcholu, zelené barvy na vrchní straně  a bledší na spodní straně. Mají olejnaté žlázy, které při porušení vydávají pronikavou, příjemnou  citrónovou vůni. Plody jsou ve1ké a vrásčité s hrubou slupkou. Kořenová soustavu tvoří hlavní kořen, který sahá až do hloubky dvou metrů. Na hlavním kořenu jsou kořeny postranní, větvené do pomocných, charakterizovaných nepravidelným růstem, v závislosti od půdy, která by měla být středně těžká, hluboká, měkká, se stupněm propustnosti, která nedovoluje rychlé rozptýlení dešťové nebo závlahové vody.

Nejlepší půdní podmínky jsou takové, které zodpovídají půdám, s obsahem 20% vápenatého jílu, 70% písku a 10% humusu. Potřebná je přítomnost vápence, dusíku a draslíku a aby půda byla dost kyselá.

Cedrát je citrus, který nesnáší chlad. Je to rostlina nižších zeměpisných šířek, potřebuje teplo, středomořské klima a nad 14°C vegetuje, při 4°C netvoří plody a při 0°C umírá. Jsou samozřejmě odrůdové rozdíly a především hybridy s citroníkem (Citrus limonimedica) jsou odolnější.

Poškozuje ho jak působení studených větrů ze severu, tak slaných z jihu a pak následuje lámaní větví, opad listů a množení parazitů. Z těchto důvodů se cedráty pěstují poblíž toků řek nebo v údolích a ne daleko od moře, aby využívali noční tepelnou kapacitu moře.

          Je to rostlina normálního vzrůstu. Její dřevo je na rozdíl od ve1ké části ostatních citrusů lámavé a je třeba podpírat základní větve v čase dozrávání s množstvím plodů. Starší větve na koncích se zdají být useknuté v důsledku toho, že poslední list je chráněný dlouhým a odolným trnem a po jeho odpadnutí zůstane očko, z kterého vyrůstá větvička.

Květy jsou ve1mi voňavé, ve1ké, přitažlivé pro hmyz a jsou ve ve1kých skupinách. Květy úplné jsou určené k tvorbě plodů a jednopohlavní opadnou. Kvetení je opakované.

Hmotnost a délka plodu závisí od kultivaru.

Oplodí – perikarp (lidově kůra) se skládá ze dvou odlišných vrstev. Vnější exocarp je hladký nebo vrásčitý dle kultivaru, má mnohé olejnaté žlázy obsahující aromatický voňavý olej. Od intenzivní zelené a smaragdové barvy se mění po citrónovou žlutou (flavedo) v čase sběru, výjimečně v oranžovou (např. čínský cedrát C.medica Aurantiata, částečně i kultivar Florentina).

Vnitřní vrstva oplodí – mezokarp nebo albedo je konzistentní a těsně spojená s vnějším exokarpem, dohromady představují asi 70 % plodu cedrátu. Tato část se používá pro kandování.

Dužnina – endokarp tvoří segmenty potažené membránou, obsahují dle odrůdy rozdílný počet jedno-zárodečných semen, rozpustné cukry, významné množství vitamínu C, také třeba pektin a vlákninu.

 

Kyselé odrůdy cedrátu

 

Liscia Diamante (hladký diamant), nejrozšířenější kultivar, nejlepší na kandování pro cukrářství v Itálii i pro zahraničí. Je to strom s otevřenou korunou, s přímými větvemi, slabě porostlý trny, kožovité listy a červené výhonky. Plod je hutný, podlouhlého, elipsoidního tvaru. Povrch plodu je hladký s intenzivní vůní. Dužina má kyselou chuť.

Riccia anebo Rugosa, má sub-sférický tvar, hrubý a vrásčitý povrch. Je ještě pěstovaný v Kalábrii a na Riva del Garda.

Limoniforme je nejrozšířenější řecká varieta, ceněná na kandovaní, má sukovitý povrch a hluboké podlouhlé  zbrázdění.

Policarpa je sub-sférického tvaru s okrouhlou špičkou, má hrubý povrch, kyselou a sušší dužinu. Ještě je pěstovaná v Řecku.

Etrog anebo Cedro dei Giudei  ( židovský cedrát ) je varieta pěstovaná v Izraeli, má jako řada dalších cedrátů zaoblené listy a vypouklé směrem ke stopce, červené květy a plody tvaru vřetena, připomínají citrón, povrch hrubý, masitý, při dozrání žlutý, dužinu poměrně suchou, kyselou a vyčnívající malou špičku.

Jiné kultivary této variety jsou rozšířené na Floridě a v Kalifornii jako Jerico Etrog, Judaiki v Izraeli, Romaiki a Kini pěstované v Řecku a Cifutka v Albánii.

Mezi cedráty polokyselými je varieta Earle, pěstovaná na Kubě, Portoriku a omezeně v Kalifornii a na Floridě. Vyznačuje se radikální prohloubeninou ve  středu. Segmenty endokarpu jsou oddělené dutinou v středě a dužina je suchá a mírně kyselá.

Budhova ruka, plod má tvar ruky a je velký s hrubou kůrou. Pěstuje se v Japonsku a Indočíně pro ozdobu a z náboženských důvodů.

V Maroku a Alžírsku se pěstuje Saigon s polokyselou dužinou.

 

Sladké odrůdy cedrátu

 

          Nejznámější je Corsican, dle názvu je zřejmý jeho korsický původ. Pěstuje se též v jižní Francii v Provence, Španělsku, na Antilách, hlavně v Portoriku, na Floridě a v Kalifornii. Strom má hrubé a ostré trny. Výhonky nejsou zabarvené do červena. Plody mají elipsoidní tvar a vrásčitý povrch. Dužina má sladkou chuť, je suchá a hutná, v středu je prázdná. Nyní je vyhledáván na zahraničních trzích.

K jiným varietám se sladkou dužinou patří Assads a Guergueb, které jsou marockého původu. Rabín Yashar Levy píše v knize „The Etrogim of Morocco“ o vesničkách Assads a Dumdir na jihu Maroka, kde už mnoho generací pěstuje Etrog s hráškově zelenými výhony, bílých květů a nekyselé chuti.

 

 

Plantážové pěstování

 

Toto pěstování je velmi specifické. V Itálii se cedrátová plantáž nazývá  „cedriera“. Protože cedrát špatně snáší chlad, cedriera vzniká na chráněných místech podél řek nebo mořského pobřeží. Mladé rostliny se natírají Bordóskou jíchou ( směs síranu vápenatého a hydroxidu vápenatého ) s proti houbovým účinkem. Větve se vedou po nízké pergole, čímž se chrání proti přetížení plody a větrem. Navíc umožňuje rychlé zakrytí před zimou. Rám pergoly je ve výšce asi jeden metr a vyrobený je ze dřeva, bambusu a nově i z lehkých slitin. Připevněn je na sloupcích ze dřeva, oceli či betonu. Zakrytí porostu rákosem se v Kalábrii provádí po sklizni v listopadu a odstraňuje se na jaře. Nově se používají také syntetické tkaniny. Volitelná propustnost světla těchto úpletů umožňuje i celoroční zakrytí na které jsem narazil mezi městečky Santa Maria del Cedro a Scalea. V nižších zeměpisných šířkách ( např. Izrael, Portoriko ) se pěstuje bez zakrývání a protože cedrát potřebuje mnoho dusíku, vysazují se na podzim pod rostliny luštěniny, které se na jaře zakopou. Dále se hnojí komplexními hnojivy s obsahem NPK v poměru 1:0,5:1,5. 

Řezem se odstraňují křižující větvě a toto prosvětlení zamezí neplodnosti. V době vegetačního klidu se odstraňují nerodivé, suché, nemocné a příliš bujné větve.

Zavlažování Kalábrijských cedrátů se dělá když půda vypadá suchá a zeleň listů je matná.

Také v době kvetení proti padání květů a v době dozrávání plodů, aby nepřestal růst. Voda ráno nebo večer nesmí být studená a zatopí se jí prostor okolo stromu, ale je třeba zabránit kontaktu kmene s vodou.

Plody se sklízí v suchém počasí, aby se zabránilo hnilobě v době dozrávání. Sklízí se postupně, jak se obnovuje kvetení. Asi dvacetiletá rostlina dá za rok cca 60 – 80 zralých plodů. Plod může mít až 2 kilogramy, ale průměrná váha je 700 gramů.

Statistiky z minulého století o světových producentech cedrátů uvádí, že v Řecku ( Korfu , Kyklady, Peloponés ) se poslední dobou sklízelo asi 20 000 q a to především odrůdy Limoniformis, Policarpos a Judaiki pro židovské svátky.

Největší producent na Americkém kontinentě je Portoriko ( citrusy sem zřejmě dovezl Kolumbus při druhé cestě ), sklízel průměrně 35 000 q odrůd Corsican, Earle ( kubánský ) a Liscia Diamante.

            Na Korsice, která dala světu svou sladkou odrůdu Corsican, produkce téměř ustala, přestože v roce 1920 se tam sklidilo 80 000 q. Specializované pěstování v Itálii je na Riviera dei Cedri. Rekordních sklizní, kolem 80 000 q dosáhlo před druhou světovou válkou. Po válce již jen kolem 20 000 q a koncem minulého století pod 10 000 q.

            V roce 1968 nejhorší mrazy v historii zničily úrodu na Rivieře. A podobně mráz od 3. do 10.března 1987 snížil úrodu na pouhé 3 000 q. Kalábrijská produkce má dobrou pověst a uplatňuje se na trzích v Evropě i v USA.

 

Rozmnožování cedrátů

 

Odřezky se vybírají v době vegetačního klidu z 2-3 letých vybraných větví. Přestože je zakořeňování odřezků výhodným způsobem rozmnožování, tak se od něj ustupuje.Takto množené rostliny jsou méně vzrůstné, náročné na půdu a náchylné na choroby. Hlavní podnoží je hořký pomerančovník C.aurantium (bigaradie) s odolností na  hnilobu a gumózu.

V USA a Alžírsku se na podnože osvědčily také C.jambhiri, C.volkameriana a tangelo Sampson.

Rouby se berou z dvouletých zdravých rostlin a roubuje se na jaře v plné míze.

Také se očkuje do centrální části podnože ve výšce asi 40 centimetrů, v Portoriku a Řecku ve výšce jeden metr.

 

Fytopatologie Citrus medica

 

  1. Nepříznivé fyzikálně-klimatické vlivy a nedostatky ve výživě

a) nedostatek železa na převápněných půdách způsobuje chlorózu

b) nedostatek hořčíku – žloutnutí listů na okrajích se zeleným středem, který se stále více zužuje

c) nedostatek manganu – v těžkých případech se projevuje nekrózou tkaniv mezižilkových ploch a   částečným opadem listů.

d) nedostatek dusíku – má za následek postupné žloutnutí listů a předčasné žloutnutí plodů

e) nedostatek zinku způsobuje předčasný opad listů a malých plodů a též předčasné žloutnutí plodů.

Těmto nedostatkům se předchází a též se léčí kombinovanými listovými hnojivy. Na nedostatek železa se používají cheláty železa. Pro lepší vstřebávání se nepoužívají v chladných dnech.

  1. Bakteriální choroby

Piticchia ( Pseudomonas syringae) napadá v době silné vlhkosti přes poškozené části celou rostlinu. Způsobuje nekrózu větví a opad listí. Bojuje se proti ní měďnatými přípravky v době vegetačního klidu.

  1. Houbové choroby

Mal Secco ( Deuterophoma tracheiphila ) se začíná projevovat lehkou chlorózou nejvyšších větví s následujícím opadem. Pokračuje schnutím větví od vrchu až umírá celá rostlina. Houba proniká přes poranění a množí se v dřevě, přičemž brání výživě. Nemoc má dvě formy. Pomalou, inicializující se v koruně a rychlou vzestupnou začínající v kořenech a její šíření je urychlené mízou. Musí se odstranit postižené části a infekci předcházet mědnatými fungicidy.

Allupatura ( Phytophthora citrophtora ) vzniká za vlhka a s vodou okolo krčku kmene. Postihuje silné kořeny, krček, plody a z prasklin na kmeni a větvích vytéká živice. Na spadlých plodech jsou hnědé skvrny mazlavé hniloby, listy žloutnou a v těžkých případech odchází rostlina.

Klejotoková rakovina ( Dothiorella ribis ) infekce vzniká na starých rostlinách přes řezné rány. Kůra se odlupuje a puklinami v dřevě vytéká klej. Předchází se jí měďnatými prostředky.

Antraktnóza ( Colletotrichum gloesporioides ) v hustých porostech způsobuje na listech nekrotické plochy bělavých skvrn s velmi tmavými obrysy. Používají se běžné prostředky na bází mědi.

  1. Živočišní škůdci

Na cedrátech parazituje mnoho škůdců, především červci, kterých je několik druhů. Likvidují se chemickými přípravky.

Využití plodů C.medica

 

Solení plodů a kandování.

Cedráty se naloží do mořské vody v dřevěných nebo plastových nádobách s přidáváním soli, čímž se získá antifermentační roztok. V uzavřené nádobě se po 40 až 60 dnech doplňuje úbytek slané vody, potom se

přechází na kandování, což je několik operací s přidáním cukru a glukózy.

Terapeutické využití.

Na tyto účely se dají použít semena, dužnina, kůra, listy a květy této cenné rostliny. Vyrábí se šťávy, odvary, nálevy, lektvary, maceráty, tinktury, náplasti, zábaly a jiné léčebné preparáty s použitím na: žaludeční kyselost a špatné zažívání, nechutenství, zápal tlustého střeva, dyzenterii, aerofagii, parazity v zažívacím traktu, astma, brontichidu, choroby dýchacích cest, vysoký obsah cholesterolu, stres, hypertenzi, úzkost, napětí, křeče, bolesti hlavy, nespavost, nádory v zažívacím traktu, léčí játra, zácpu, diabetes, krvácení z nosu a dásní a též má C. medica tonizující protihorečkový, protidávící a antiskorbutický účinek.

Využití v kosmetice.

Lisováním a destilací kůry a listů se získají složky, z kterých se vyrábí: krémy a masti na pleť, zubní pasty, ústní vody, šampony, deodoranty a antitranspirenty, deodoranty na vonění prádla, kadidlo ( z cedrátového dřeva ), výrobky intimní ženské hygieny, kolínské vody a další. Jen dva konkrétní recepty: Koupel v horké vodě s přísadou sušených květů cedrátů. Má vliv na nervový systém, uvolňuje napětí, podporuje oběh, probouzí pocity a zachovává v těle jemný a trvalý pocit radosti.

Drhnutí zubů kůrou cedrátu čistí žluté zuby, zatímco šťáva je perfektní hygienou nehtů.

Potravinářské využití

Citrus medica z kterého se používá hlavně kůra na kandování má široké uplatnění v potravinářství ( konzervy, marmelády, zavařeniny, dietetická jídla, a typická jídla). V cukrářství se využívá kandovaný cedrát na zákusky, dorty, sladké fantazie, krémové trubičky, rokoko, sladké zákusky pasticcini, medovníky, křehké bohaté zákusky, turecký med, tvarohový nákyp, zmrzlinový dort, koláč, sladká kukuřičná placka, koláč boží lásky, kandované v čokoládě, pralinky, mandlové zákusky, lektvary, sušené fíky ( kalábrijská specialita ).

Dále se z cedrátů připravují likéry, punče, extrakty, sirupy, citronáty, různé nápoje, zmrzliny a chlazené ovocné nápoje. V zmrzlinářství se připravují kornouty, obložené poháry ovocné zmrzliny, zmrzlinové dorty a třeba chlazený nápoj frappe.

Obrázky těchto dobrot najdete na  www.cedrocalabria.it , nebo nejlépe přímo na Riviera dei Cedri

v městečku Santa Maria del Cedro na náměstíčku v historické části. Také je prodávají kalábrijské obchůdky označené nabídkou „Prodotti Tipici Calabresi“. Takže zbývá popřát „ Dobrou chuť “, popřípadě „ Na zdraví“, což je ten správný závěr o dávném a tajuplném cedrátu.

           

Tento příspěvek o Citrus medica má přímou souvislost s kalábrijským pěstování tohoto druhu. Existují další významné a zajímavé odrůdy cedrátu, které jsem zde nezmiňoval a zaslouží si další pokračování tématu o cedrátech.

V tomto článku jsem využil osobních poznatků z návštěvy Riviera dei Cedri, materiály z webových stránek již zmíněných v textu, informací od přítele Vladimira z Havajských ostrovů a především jsem čerpal v knize od přítele Oldřicha Čapka  :

 

Franco Galiano
Significato religioso, culturale ed alimentare del Cedro (Citrus Medica, L.) nel bacino Mediterraneo,

 

kterou laskavě přeložil do Slovenštiny ing.Pieš z Mostu pri Bratislave a tímto mu vyjadřuji obdiv a poděkování za obrovskou práci v překladu obsahujícím velké množství odborných výrazů.